Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2048

Pozor ustanovení změněno novelou o tzv. dětských dluzích, tj. zákonem č. 192/2021 Sb. a to následovně:

• - Dosavadní text označen jako odstavec 1
• - Doplněn odstavec 2

Dosavadní právní úprava

Dosavadní právní úprava smluvní pokuty byla obsažena v ustanoveních § 544 a § 545 ObčZ a pro obchodní závazkové vztahy byla doplněna "Některými ustanoveními o smluvní pokutě", a to v § 300 až § 302 ObchZ. Nová právní úprava v zásadě kombinuje obě úpravy, když se přiklonila k menší formálnosti právní úpravy, která má blíže k dosavadní úpravě v ObchZ.

NOZ rozlišuje mezi tzv. zajištěním dluhů, kam patří např. ručení, finanční záruka, zajišťovací převod práva či dohoda o srážkách ze mzdy, a tzv. utvrzením dluhů, kam zařazuje právě smluvní pokutu a uznání dluhu. Uznání dluhu ani smluvní pokuta totiž hospodářsky nijak nezajišťují pohledávku věřitele, ale poskytují jiné výhody. Zatímco uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu, smluvní pokuta utvrzuje dluh tím, že dlužník je pod hrozbou vzniku další povinnosti (povinnosti k sankčnímu plnění) více motivován ke splnění utvrzované povinnosti.

Smluvní pokuta je v praxi jedním z nejčastěji používaných institutů k "zajištění", resp. novému utvrzení splnění povinnosti ze strany dlužníka. Smluvní pokutu lze sjednat pouze pro případ porušení smluvené povinnosti. V tom se v praxi poměrně často chybuje, když smluvní strany sjednávají smluvní pokutu např. pro případ odstoupení od smlouvy. Nejvyšší soud ČR opakovaně judikoval, že odstoupení od smlouvy (nebo např. výpověď smlouvy) je výkonem práva, nikoliv porušením povinnosti, a nelze tedy pro tento případ sjednat smluvní pokutu. Smluvní pokuta musí být vždy sjednána za porušení smluvené povinnosti (např. té, pro kterou se sjednává právo od závazku odstoupit).

Příklad chybného ujednání o smluvní pokutě

V případě, že dlužník odstoupí od této smlouvy, zavazuje se zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 100.000 Kč.

Příklad správného ujednání o smluvní pokutě

V případě, že se dlužník dostane do prodlení se splněním svého dluhu o dobu delší než 30 dnů, zavazuje se dlužník uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 10.000 Kč. Současně je věřitel oprávněn od této smlouvy odstoupit.

Podle důvodové zprávy k NOZ by ale nově nemělo být takové ujednání stran, kdy si strany sjednají "smluvní pokutu" pro případ jiné skutečnosti, než je porušení povinnosti, neplatné. Nepůjde sice o smluvní pokutu, ale mělo by se toto ujednání posoudit podle okolností jako ujednání o odstupném, případně jako ujednání nepojmenované. Takový přístup by samozřejmě mnohem lépe vyhovoval smluvní volnosti stran, nicméně rozhodující v tomto případě bude stanovisko soudů. Totéž platí o případech, kdy je smluvní pokutou utvrzována povinnost, jejíž splnění není v moci dlužníka. Typickým případem bylo sjednání smluvní pokuty pro případ, že dlužník nezíská stavební povolení, kolaudační souhlas apod. Nejvyšší soud ČR v těchto případech prohlašoval smluvní pokutu za neplatnou a žaloby na zaplacení zamítal, neboť dlužník, byť učinil vše, co měl a mohl, nemohl odpovídat za nečinnost stavebního úřadu či jiného orgánu veřejné moci. Důvodová zpráva k NOZ opět tvrdí, že i v těchto případech nárok na smluvní pokutu vznikne, neboť jde o porušení smluvené povinnosti (dlužník se k tomu zavázal). S tímto názorem příliš nesouhlasíme, protože dlužník podle našeho názoru nemusí vůbec žádnou povinnost porušit a zavázal se tedy případně k plnění nemožnému. Opět ale uvidíme, jak se k tomu vyjádří judikatura.

Povinnost, ke které se smluvní pokuta váže, by měla být vždy dostatečně konkretizována, aby bylo zřejmé, porušení jaké povinnosti je sankcionováno smluvní pokutou. V praxi se občas ve smlouvách vyskytují ujednání, ve kterých je uvedeno, že pro případ závažného či hrubého porušení povinností sjednaných ve smlouvě se sjednává smluvní pokuta ve výši 1.000 Kč za každé takové porušení povinnosti. Pokud nebude současně definováno, co se rozumí závažným či hrubým porušením povinnosti, pak bude ujednání o smluvní pokutě zpravidla neurčité.

Smluvní pokutou může být utvrzována jak povinnost peněžité povahy (např. porušení povinnosti zaplatit peněžitý dluh ve lhůtě splatnosti), tak i povinnost povahy nepeněžité (např. porušení povinnosti dodat zboží ve sjednané lhůtě).

Smluvní pokutu, která zajišťuje peněžitou povinnost, lze požadovat i vedle úroků z prodlení.

Příklad

Společnost Alfa poskytla společnosti Beta úvěr ve výši 1.000.000 Kč. Současně si strany sjednaly pro případ prodlení s vrácením úvěru (i) úrok z prodlení ve výši 10 % p. a., (ii) smluvní pokutu ve výši 200.000 Kč (nebo např. ve výši 0,01 % za každý den prodlení). Oba nároky může v případě prodlení společnost Alfa požadovat vedle sebe. Pokud by si strany sjednaly pouze smluvní pokutu, pak na úrok z prodlení vzniká právo i tak ze zákona (není jej třeba ujednávat), a to ve výši stanovené příslušným nařízením vlády.

Forma smluvní pokuty

NOZ již nevyžaduje pro sjednání smluvní pokuty písemnou formu, jako tomu bylo dosud. Smluvní pokutu lze tedy sjednat i ústně či konkludentně. Písemnou formu nicméně doporučujeme, jinak se může věřitel dostat do důkazní nouze z hlediska prokázání vzniku nároku na smluvní pokutu. Pokud by jedna ze smluvních stran projevila vůli, že požaduje, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě, pak se má za to, že nechce být vázána, pokud by byla smlouva uzavřena v jiné než písemné formě (viz § 1758). Na ujednání o smluvních pokutách je třeba si dát pozor zejména v případě, kdy strany nakupují např. v internetovém obchodě, poněvadž smluvní pokuta může být skryta v obchodních…