Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce

17.6.7.1.1

Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce

Mgr. Ivana Mlejnková

Úprava odměny a hotových výdajů insolvenčního správce má svůj základ v § 38 IZ, přičemž ve smyslu zmocňovacího ust. § 431 písm. b) IZ jsou způsob určení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce a podmínky jejich hrazení státem stanoveny ve vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen "OdmV "). Základní výklad k tomuto tématu je podán v části 3.3.9.

Podle znění OdmV platného do 31. 12. 2013 byla odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem – ve smyslu tehdejší věty druhé § 38 odst. 1 IZ – upravena v § 1 OdmV jako součet dílčích odměn náležejících ze zpeněžení: z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele (tehdejší znění § 1 odst. 2) a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (§ 1 odst. 3 a 4). K tomu viz archiv I. této části.

S účinností od 1. 1. 2014 (novelou OdmV provedenou vyhláškou č. 398/2013 Sb.) byla tato úprava změněna tak, že byla zavedena (se změnou znění § 38 odst. 1 IZ) správcova odměna v konkursu jako věcně vzato "dvousložková" – vedle dosavadní odměny ze zpeněžení (§ 1 OdmV, viz níže výklad k odměně A) také odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů (nový § 2a OdmV, viz níže výklad k odměně B).

Podle přechodných ustanovení novelizační vyhlášky č. 398/2013 Sb. (obsažených v jejím čl. II.) se úprava dle této novely užije v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem její účinnosti, jestliže do dne její účinnosti ještě nebylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (o prohlášení konkursu, o povolení reorganizace, o povolení oddlužení – viz § 4 odst. 1 IZ), přičemž druhá (nová) složka odměny dle § 2a OdmV náleží insolvenčnímu správci, pokud přede dnem účinnosti novely nedošlo k přezkoumání přihlášek pohledávek insolvenčním správcem podle IZ (čímž se míní jejich zařazení do seznamu přihlášených pohledávek – viz další výklad k odměně B).

Z toho plyne, že v insolvenčním řízení zahájeném do 31. 12. 2013, v němž do toho data také bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku a došlo i k přezkoumání přihlášek pohledávek správcem (zařazení do jejich seznamu sestaveného správcem), bude odměna insolvenčního správce v konkursu určována dle znění vyhlášky platného do 31. 12. 2013, tj. jen podle tehdejšího § 1 OdmV; pokud v řízení do té doby ještě nedošlo k přezkoumání přihlášek pohledávek správcem, náleží mu navíc odměna i podle nového § 2a.

A naopak, pokud v insolvenčním řízení zahájeném do 31. 12. 2013 do toho data nebylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, určí se odměna insolvenčního správce podle § 1 OdmV, ve znění platném od 1. 1. 2014, s tím, že pokud ovšem v tomto řízení do 31. 12. 2013 již došlo k přezkoumání přihlášek pohledávek správcem, nenáleží mu odměna dle § 2a.

Podle vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2014 je odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem upravena následovně.

Odměna ze zpeněžení (odměna A)

Tuto odměnu tvoří (dle § 1 odst. 1 OdmV) součet

1. odměny určené z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění (jímž je i funkční celek tvořený souborem věcí, práv či majetkových hodnot), resp. z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna – § 1 odst. 2 OdmV,
2. odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele – § 1 odst. 3 a 4 OdmV.

V obou případech přitom pro účely výpočtu odměny podle nového znění § 1 odst. 1 OdmV účinného od 1. 1. 2014 platí, že výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům [zajištěným věřitelům ad a) či nezajištěným věřitelům ad b)] zahrnuje i částku připadající na odměnu insolvenčního správce.

Touto změnou bylo jednak odstraněno původní nastavení výpočtu odměny správce vyžadující poměrně složitý výpočet, což v praxi působilo zbytečné obtíže, a současně se tím fakticky zvýšila výše obou dílčích odměn insolvenčního správce, když rozhodný výtěžek (základ výpočtu odměny) není snížen o vypočítávanou správcovu odměnu.

Odměna A ze zpeněžení insolvenčnímu správci v konkursu přísluší (se určí) z toho kterého výtěžku, jehož bylo v konkursu dosaženo, či z obou (součtem odměn z nich určených). Každá z těchto dílčích odměn ze zpeněžení se určí níže uvedeným způsobem.

Pokud lze tuto odměnu ze zpeněžení (podle § 1 OdmV) určit, tj. pokud bylo dosaženo alespoň jednoho ze dvou uvedených rozhodných výtěžků, z nichž se vypočítává, činí celkově nejméně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 OdmV). Tento minimální limit odměny A se tedy neuplatní, pokud žádného z těchto rozhodných výtěžků nebylo dosaženo. Pak se správcova odměna vypočte pouze v rozsahu (nové) druhé složky z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů dle § 2a OdmV (odměna B zdola), která rovněž má stanoven minimální limit, a to právě pro případ, že odměnu A nelze podle § 1 OdmV určit (viz výklad k odměně B).

Určení odměny insolvenčního správce v konkursu úvahou soudu dle § 5 OdmV tak při použití úpravy účinné od 1. 1. 2014 přichází v úvahu, jen pokud ji nelze určit ani podle § 1 OdmV (odměna A), ani podle § 2a OdmV (odměna B), což budou jen výjimečné případy (k tomu viz další výklad pod heslem "Určení odměny úvahou insolvenčního soudu").

Jinak tomu bylo podle úpravy účinné do 31. 12. 2013, kdy se odměna insolvenčního správce v konkursu skládala jen z odměny ze zpeněžení (ad A) a kdy tudíž platilo, že v konkursu, v němž není možno tuto odměnu určit (a tedy ani dle § 1 odst. 5 v minimální výši 45.000 Kč), protože nebylo dosaženo žádného z dílčích výtěžků ze zpeněžení [ani ad a), ani ad b)], je třeba aplikovat § 5 OdmV. K tomu viz četnou předchozí judikaturu – např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 99 INS 5341/2009, 3 VSPH 542/2010 – B ze dne 26. 8. 2010, usnesení sp. zn. KSPH 38 INS 7106/2009, 3 VSPH 1360/2011-B ze dne 2. 3. 2011 a usnesení sp. zn. KSPL 29 INS 9586/2010, 3 VSPH 1681/2012-B ze dne 2. 7. 2013, a dále usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 59 INS 3/2010, 29 NSČR 31/2010-B ze dne 30. 9. 2010 či jeho usnesení sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2010, 29 NSČR 27 /2010-B ze dne 23. 9. 2010, uveřejněné pod č. 64/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

U této odměny náležející insolvenčnímu správci podle § 1 odst. 2 OdmV se od 1. 1. 2014 nezměnil procentní podíl z výtěžku, jímž se tato odměna určuje, ale změnilo se (jak uvedeno shora) vymezení základu - rozsahu - výtěžku, z nějž se daný podíl vypočte, tj. vymezení výše částky určené k vydání zajištěným věřitelům dle § 298 IZ, která byla dále s účinností od 1.12.2017 (novelizací ust. § 298 IZ provedenou zákonem č. 291/2017 Sb.) redukována pro případ zpeněžení jednotky v domě ve prospěch úhrady pohledávky související se správou domu a pozemku, jež byla osobou odpovědnou za správu domu a pozemku v insolvenčním řízení uplatněna.

Tato odměna se vypočte z částky, která je z výtěžku dosaženého zpeněžením jednotlivého předmětu zajištění (jímž je i funkční celek tvořený souborem věcí, práv či majetkových hodnot), určena dle § 298 IZ k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna.

Základem výpočtu této odměny je tak výtěžek dosažený zpeněžením příslušného předmětu zajištění pozůstávající

• po odečtení nákladů uvedených v § 298 odst. 2 IZ, tj. nákladů spojených se správou a zpeněžením dle § 298 odst. 4 IZ (nikoli již - jak platilo do 31.12.2013 - po současném odpočtu částky připadající na odměnu správce dle § 1 odst. 2 OdmV),

• po odečtení případných neuhrazených nákladů znaleckého ocenění předmětu zajištění ve smyslu § 298 odst. 5 IZ,

• a dále - v případě zpeněžení jednotky v domě (od 1.12.2017) - po odečtení částky připadající osobě odpovědné za správu domu a pozemku na její uplatněnou pohledávku související s touto správou, to však maximálně do výše jedné desetiny dosaženého výtěžku [pokud ovšem tato pohledávka sama o sobě nepředstavuje prvně uvedené odečitatelné náklady spojené se správou zpeněženého předmětu zajištění (jednotky)] .

K uvedeným odečitatelným položkám viz výklad v části 7.6.2 pod heslem "VÝŠE VÝTĚŽKU PŘIPADAJÍCÍHO NA ZAJIŠTĚNÉHO VĚŘITELE".

Tato odměna určená z částky určené (výše uvedeným způsobem) k vydání zajištěným věřitelům činí při částce:

Výtěžek zpeněžení zajištění se vydává vždy před rozvrhem (viz část 7.6.2 a 7.8.1), a protože tak nemůže dojít k jeho rozdělování v rozvrhu, náleží z něj odměna zvlášť a určuje se již při rozhodnutí o vydání výtěžku zajištěnému věřiteli – jako jeden z nákladů, které se odečítají z dosaženého výtěžku zpeněžení při výpočtu čistého výtěžku náležejícího k vydání zajištěnému věřiteli (část 7.6.2). Přitom platí, že se takto od výtěžku daná dílčí odměna odečítá i s příslušnou DPH (viz další výklad v této části). Ostatní výtěžek ze zpeněžení podstaty (včetně případného zbytku výtěžku ze zpeněžení zajištění nepoužitého pro uspokojení zajištěných věřitelů) se ještě před rozvrhem použije k uspokojení pohledávek za podstatou a pohledávek jim na roveň postavených dle § 168 a § 169 IZ (části 7.6.1 a 7.8.1) a zbytek se rozvrhne pro nepřednostní pohledávky nezajištěných věřitelů.

Jestliže zajištěná pohledávka je nižší než dosažený výtěžek, odměna ze zpeněžení zajištění se vypočte stanovenou procentní výší z výtěžku rovného zajištěné pohledávce. K tomu se (v poměrech úpravy účinné do 31. 12. 2013) vyjádřil Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 3 VSPH 88/2012-B ze dne 14. 8. 2012, jehož další závěry (stran výtěžku rozhodného pro výpočet odměny správce) jsou zmíněny v části 7.6.2.

U této odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, náležející insolvenčnímu správci podle § 1 odst. 3 a 4 OdmV, se – oproti předchozí úpravě – od 1. 1. 2014 změnil jak procentní podíl z výtěžku, jímž se tato odměna určuje, tak též (jak již uvedeno výše) vymezení základu (rozsahu výtěžku), z nějž se daný podíl vypočte, potud, že pro účely tohoto výpočtu není snížen o vypočítávanou správcovu odměnu.

Výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele se při určení odměny insolvenčního správce rozumí výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu (viz část 7.8.2) a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou (tj. výtěžek určený k uspokojení pohledávek uspokojovaných zásadně před rozvrhem – viz část 7.8.1, z nich však jen pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou uvedených v § 169 IZ, nikoli též pohledávek za podstatou dle § 168 IZ).

Tento druhý výtěžek rozhodný pro určení odměny insolvenčního správce ze zpeněžení tak představuje výtěžek rozdělovaný v rozvrhu (pro nepřednostní nezajištěné věřitele) a rovněž tu část výtěžku, která byla před rozvrhem (části 7.6.1, 7.8.1) použita pro uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou (§ 169 IZ). Předmětný výtěžek tudíž nemůže představovat částka použitá k uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou dle § 168 IZ, nýbrž ta částka, která zbyla po jejich plném uspokojení.

Daný výtěžek je přitom generován veškerými finančními prostředky podstaty (které nepříslušejí k uspokojení zajištěných věřitelů) bez ohledu na to, zda byly ve prospěch majetkové podstaty získány zpeněžením majetku podstaty či dlužníkovými finančními prostředky na hotovosti nebo na jeho účtech (včetně jím složené zálohy na náklady insolvenčního řízení) anebo jinými příjmy podstaty, jež byly vyúčtovány v konečné zprávě (k tomu viz část 7.7.1). Jinak řečeno, předmětného rozhodného výtěžku, z něhož se určuje dílčí odměna ad b), může být dosaženo i v případě, že v konkursu k žádnému zpeněžení majetkové podstaty nedošlo, pokud ležící finanční prostředky dlužníka nebo jiné příjmy podstaty jsou natolik vysoké, že po uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou dle § 168 IZ ještě zbývá částka použitelná k rozdělení mezi další nezajištěné pohledávky, ať již by to byly jen zapodstatové pohledávky dle § 169 IZ, nebo dokonce i ostatní nepřednostní pohledávky uspokojované rozvrhem.

Tato odměna určená z částky určené (výše uvedeným způsobem) k rozdělení mezi nezajištěné věřitele při výtěžku:

Odměna z počtu přezkoumaných pohledávek (odměna B)

Jde o další složku odměny insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem (a reorganizací), která byla zavedena výše uvedenou změnou vyhlášky provedenou s účinností od 1. 1. 2014. Tato odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce (či některý ze správců činných v insolvenčním řízení) zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle IZ (viz část 5.2.3).

V případě konkursu tato složka odměny činí nejméně 45.000 Kč, pokud "nedošlo ke zpeněžení".

Dovozujeme, že uvedená podmínka minimální výše této složky správcovy odměny byla formulována legislativně nepřesně, a že ve skutečnosti – v logice věci – bylo míněno, že odměna z počtu přezkoumaných přihlášek činí nejméně 45.000 Kč nikoli (pouze) v případě, že v konkursu nedošlo vůbec k žádnému zpeněžení, ale v případě, že v konkursu nelze určit odměnu A, protože nebylo dosaženo žádného z rozhodných výtěžků dle § 1 odst. 2 až 4 OdmV, tj. nedošlo ke zpeněžení zajištění (§ 1 odst. 2 OdmV) a nebylo tu ani jiného zpeněžení či jinak získaných finančních prostředků generujících (po uspokojení zapodstatových pohledávek dle § 168 IZ) výtěžek určený k rozdělení pro nezajištěné věřitele (§ 1 odst. 3 a 4 OdmV), a celková odměna bude určována jen z (nové) druhé složky dle § 2a OdmV (přičemž ovšem přezkoumaných pohledávek bylo méně než 45). To považujeme za jediný (možný) logický výklad uvedené právní úpravy, jejímž cílem nepochybně bylo zajistit, aby správce v konkursu (jestliže proběhne pravidelným způsobem) měl vždy zaručenu alespoň onu minimální odměnu 45.000 Kč.

Případy, kdy v konkursu není možno určit celkovou odměnu insolvenčního správce zákonem předepsaným způsobem – výpočtem (dle § 1 nebo alespoň dle § 2a OdmV a kdy je nutno určit ji dle  § 5 OdmVúvahou insolvenčního soudu, se tak eliminují na výjimečné situace – k tomu viz další výklad pod heslem "Určení odměny úvahou insolvenčního soudu".

Jestliže došlo k přeměně reorganizace v konkurs (viz § 363 IZ a část 8.9.2), podle § 4 odst. 1 OdmV (1.1.2014), ve znění účinném od 1. 1. 2014, náleží insolvenčnímu správci konkursní odměna dle § 1 OdmV, tj. odměna A (viz výklad shora), nejméně však jde o částku určenou jako odměna při reorganizaci dle § 2 OdmV (k tomu viz část >8.9.1.1). Nárok insolvenčního správce na odměnu dle § 2a OdmV, tj. odměnu B) stanovenou z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek tím není dotčen.

Jestliže došlo k rozhodnutí o řešení úpadku konkursem v důsledku zrušení schváleného oddlužení (viz § 418 IZ a část >9.7), podle § 4 odst. 2 OdmV (jež ani od 1. 1. 2014 nedoznalo žádné změny) náleží insolvenčnímu správci konkursní odměna dle § 1 OdmV, tj. odměna A a B (viz výklad shora), nejméně však částka určená jako odměna při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře dle § 3 OdmV (k tomu viz část 9.6.1).

K výpočtu odměny správce při konverzi oddlužení v konkurs vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSPL 29 INS 9586/2010, 3 VSPH 1681/2012-B ze dne 2. 7. 2013 závěry, které lze shrnout následovně( Pozn.: formulace závěrů ad II. a III. zdola ohledně paušálních částek odměny a náhrady dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 OdmV odpovídá znění…