Jak předejít insolvenčnímu řízení

2020.10.5

Jak předejít insolvenčnímu řízení

Ing. Martin Děrgel

Když se podnikateli hodně nedaří – ať už vlastní nebo cizí vinou – a dluhy firmě "přerostou přes hlavu", pak bohužel často vedení rezignuje na podle něj už nemožné hledání řešení a snaží se před zaklepáním exekutora ochránit zbývající firemní majetek. A právě tehdy se v zájmu ochrany věřitelů do věci vkládá stát a vynucuje si speciální soudní řízení – insolvenční. Jeho právní úpravu stanoví především zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění p.p. (dále "IZ"). Jde o to, že do problémového dlužníka nuceně a rychle s pověřením soudu vstoupí nezávislý profesionál – insolvenční správce, který má prakticky jen dva úkoly: a) zpeněžit, co se dá, b) maximálně uspokojit věřitele. Ani případné urychlené zahájení likvidace přitom nezabrání uplatnění insolvenčního zákona, který má s ohledem na ochranu věřitelů absolutní přednost.

Podmínkou uplatnění insolvenčního zákona je, že dlužník je v úpadku, který může mít dvě formy:

• Platební neschopnost alias insolvenci, kdy dlužník:

  • má více věřitelů (než jednoho),

  • peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a

  • tyto závazky není schopen plnit (o čemž svědčí zejména, že zastavil podstatnou část plateb nebo 3 měsíce po splatnosti, naproti tomu podmínka není splněna, je-li "mezera krytí" do 10 % dluhů.

• Předlužení, které se týká pouze fyzických osob, které jsou podnikatelem a právnických osob, kdy dlužník:

  • má více věřitelů (než jednoho) a

  • souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (přihlíží se i k dalšímu provozování podniku).

Obdobné důsledky má hrozící úpadek, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Protože jde ovšem o poměrně neurčité pojmové znaky, o kterých navíc nemůže být plně obeznámen nikdo jiný než samotný dlužník, tak je logicky pouze on sám oprávněn podat takto zdůvodněný návrh na zahájení svého insolvenční řízení.

Členové statutárních a dozorčích orgánů, OSVČ, likvidátoři atp. by měli pamatovat, že mají povinnost podat návrh na insolvenční řízení firmy, dostane-li se do zmíněných potíží. Jinak osobně odpovídají – a to celým svým osobním majetkem! – věřitelům dotyčného dlužníka za takto způsobenou škodu nebo jinou újmu.

Nejčastějším a bohužel obvykle také "konečným řešením" úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka je konkurs. Charakterem a účelem se podobá exekuci, proto se o něm hovoří jako o tzv. univerzální exekuci; jednodušší pravidla platí pro "nepatrný konkurs" podmíněný obratem do 2 milionů Kč a nejvýše 50 věřiteli. Při konkursním řízení přebírá otěže firmy plně insolvenční správce snažící se zejména o rychlé zpeněžení majetkové podstaty a splnění co největší části závazků (dluhů) dotyčného dlužníka, který to může pouze útrpně sledovat...

I když řešíme téma "Jak předejít insolvenčnímu řízení", tak u naprosté většiny běžných firem v praxi přichází do úvahy pouze jediný způsob řešení úpadku, a to právě konkursem. Přičemž na rozdíl od likvidace obchodní korporace znamená konkurs prakticky vždy nechtěný konec firmy. Ovšem významnějšími rozdíly jsou: 1. Akutní nedostatek peněz, 2. Hodně dluhů a 3. Málo času na řešení, od čehož se odvíjejí odlišné možné způsoby předejití hrozbě konkursu. Je nasnadě, že nepomůže odchod některého ze společníků a jen výjimečně by se asi v této fázi (do)podnikání našel nějaký bohatý investor, který by hodlal do firmy kapitálově vstoupit.

Pokud bdělé vedení firmy včas odhalí, že nezvládá řešit dluhy a hrozí úpadek, mělo by začít aktivně jednat s věřiteli o možnostech vzájemně únosného řešení. Nejčastěji budou ve hře asi následné návrhy dlužníka:

• Zajištění dluhu (věřitel bude jistě klidnější, např. když se za dluh s.r.o. zaručí její společník),

• Vyjednávání o ceně (snaha stlačit cenu vstupů a navýšit u výstupů – za příslib pokračování),

• Odložení splatnosti (termín splatnosti záleží na dohodě stran, kterou lze posléze přehodnotit),

• Úhrada ve splátkách (snaha dlužníka se jistě cení, navíc splátkami se uznává zbytek dluhu),

• Vázané obchody ("Když nám nyní trochu ulevíte, tak s vámi budeme obchodovat i dále...").

Je-li zadlužení firmy pouze přechodné a není extrémně vysoké, mohou případně čelit konkursu majitelé efektivně tím, že poskytnou dočasně vlastní prostředky. V případě OSVČ jde o bezproblémový peněžitý vklad, u obchodních korporací o neméně prosté peněžité zápůjčky (půjčky), které ale dále zvýší její dluhy (cizí pasiva). Je proto vhodnější příplatek společníků mimo základní kapitál s.r.o./a.s., který nezvyšuje její dluhy, ale vlastní kapitál. Na druhé straně je složitější po odeznění potíží zbytek takto vložených peněz společníkům vrátit.

Řada firem se již na vlastní kůži přesvědčila, že insolvenční řízení a hrozbu konkursem je možné také zneužít jako nástroj nekalé konkurence. V Česku totiž i racionálně a analyticky uvažující podnikatelé a manažeři mnohdy zaujmou postoj "Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.". A v zájmu preventivní ochrany vlastní firmy si obvykle řeknou, když soud přijal insolvenční návrh na našeho obchodního partnera, tak má asi vážný problém, a proto s ním raději už obchodovat nebudeme. Teprve v druhé fázi u významnějšího a letitějšího dodavatele/odběratele vytane na mysl otázka, jestli je skutečně v úpadku, vždyť s ním žádný problém nemáme.

Přitom nejde jen o to, že šikanovaná firma, která věcně není v úpadku – ale podlý nebo jen nastrčený věřitel tvrdí soudu opak – se objeví v insolvenčním rejstříku, což si většina obchodních partnerů vyloží prostě jako "je v konkursu, a proto brzy skončí". Insolvenční soud navíc…