Projednání konečné zprávy a vyúčtování

7.7.2

Projednání konečné zprávy a vyúčtování

Mgr. Ivana Mlejnková

Předloženou konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování insolvenční soud přezkoumá z hlediska jejich formální a věcné správnosti (§ 304 odst. 1 IZ). Jejich zjištěné nedostatky se pokusí po slyšení insolvenčního správce odstranit, tak aby konečná zpráva a vyúčtování byly způsobilé k jejich projednání. V tom směru může dát insolvenčnímu správci konkrétní pokyny (dle § 11 IZ), jak konečnou zprávu s vyúčtováním doplnit, upravit či zcela přepracovat.

Jestliže je konečná zpráva s vyúčtováním bezvadná, insolvenční soud o ní dle § 304 odst. 2 IZuvědomí účastníky řízení (dlužníka a věřitele) tím, že ji zveřejní vyhláškou (zveřejněním v insolvenčním rejstříku – § 71 odst. 3 IZ), s poučením o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat u insolvenčního soudu námitky, a to ve dvojím vyhotovení. Jedno vyhotovení doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci k vyjádření.

Jelikož zákon výslovně nestanoví, že k námitkám, jež nebyly ve stanovené lhůtě u insolvenčního soudu podány, se nepřihlíží, a jelikož tito věřitelé by nemohli svůj nesouhlas s takto projeveným závěrem soudu o opožděnosti jejich námitek uplatnit ani prostřednictví odvolání proti rozhodnutí o konečné zprávě a vyúčtování, když podle § 304 odst. 5 IZ mohou proti tomuto rozhodnutí podat odvolání jen věřitelé, jejichž námitkám nebylo vyhověno (nebyly při jednání konaném dle odstavce 4 – tj. po jejich projednání – shledány důvodnými), dovozujeme, že i opožděně podané námitky vezme insolvenční soud v potaz a věřitele, kteří je podali, předvolá k jednání. "Irelevantnost" námitek vyjádří až při rozhodování o konečné zprávě tak, že – aniž by se zabýval jejich věcnou podstatou – nahlíží na ně bez dalšího jako na námitky nedůvodné a podle toho o věci rozhodne (viz § 304 odst. 4 IZ a výklad podaný níže).

Poté, co uplyne lhůta k podání námitek, a pokud byly podány včasné námitky, teprve poté, co se k nim insolvenční správce vyjádřil, nařídí insolvenční soud k projednání konečné zprávy a vyúčtování jednání (304 odst. 3 IZ). Termín a místo nařízeného jednání opět zveřejní vyhláškou (dle § 71 odst. 3 IZ zveřejněním v insolvenčním rejstříku); předvolání k tomuto jednání zvlášť doručí příslušným osobám, tj. insolvenčnímu správci, dlužníkovi, věřitelům, kteří podali proti konečné zprávě námitky (popř. též věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, které do řízení vstoupilo).

Jestliže však proti konečné zprávě nebyly podány námitky, podle nového § 304 odst. 5 IZ zavedeného s účinností od 1. 1. 2014 (viz novelu IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) může soud rozhodnout o konečné zprávě a vyúčtování i bez nařízení jednání. Logikou věci je totiž dáno, že v "nesporných" věcech se v insolvenčním řízení nejedná.

Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenční soud dle § 304 odst. 4 IZ projedná námitky, které proti ní byly řádně a včas vzneseny, a podle výsledků jednání rozhodne tak, že

a) předloženou konečnou zprávu a vyúčtování schválí, jestliže je shledá věcně správnými a ani námitky proti nim (byly-li podány) neshledal důvodnými, nebo šlo o námitky, jež nebyly podány včas, nebo

b) odmítne konečnou zprávu přijmout, jestliže dospěje k závěru, že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek

- v tom případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí; takovou konečnou zprávu je třeba opět shora popsaným způsobem přezkoumat, zveřejnit, vyrozumět o ní účastníky, projednat ji a rozhodnout o ní, nebo

c) nařídí insolvenčnímu správci konečnou zprávu nebo vyúčtování změnit či doplnit, pokud některé z konkrétních námitek proti nim shledá důvodnými, avšak jen v rozsahu, který nemění jejich základní obsah

- v tomto případě zákon nestanoví, že insolvenční správce předloží v určené lhůtě novou konečnou zprávu nebo vyúčtování, a máme tedy za to, že za této situace insolvenční správce dle pokynu insolvenčního soudu provede nařízené drobné doplnění či změnu konečné zprávy či vyúčtování, v této podobě mu je jako opravenou původní konečnou zprávu či vyúčtování předloží a je-li úprava provedena řádně, insolvenční soud je (ve znění jejich opravy) schválí, a to aniž by bylo nutno nařizovat za tím účelem další jednání (námitky již byly projednány a uvedeným postupem jim bylo vyhověno).

K tématu poukazujeme na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 44 INS 1175/2011, 3 VSPH 1682/2012-B ze dne 27. 6. 2013, podle nichž neuvedl-li insolvenční správce v konečné zprávě pohledávku, která u něj byla uplatněna jako pohledávka za majetkovou podstatou, již neuhradil z důvodu, že podle něj nenáleží mezi pohledávky za podstatou, musí insolvenční soud v rámci projednání konečné zprávy zkoumat opodstatněnost námitky dotčeného věřitele v tom směru vznesené, tedy to zda předmětná pohledávka v konečné zprávě měla být mezi neuspokojenými pohledávkami za podstatou uvedena či nikoli (tj. zda je po právu a zda jí právo na přednostní uspokojení – za podstatou – náleží); této povinnosti insolvenční soud není zbaven ani v případě, že věřitel nepodal žalobu, jíž by se splnění takové pohledávky domáhal žalobou podanou proti insolvenčnímu správci dle § 203 odst. 4 IZ. K tomu citujeme z odůvodnění"

"Jak již vysvětlil Vrchní soud v Praze např. v usnesení sp. zn. KSUL 45 INS 1285/2008, 1 VSPH 42/2009-B ze dne 18. 5. 2009 k uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou dle § 168 IZ a pohledávek jim na roveň postavených dle § 169 IZ (jakož i nároků zajištěných věřitelů dle § 298 a § 299 IZ) dochází kdykoli v průběhu konkursu, ovšem oproti předchozí úpravě konkursního řízení provedené zákonem o konkursu a vyrovnání se tak v konkursu vedeném v insolvenčním řízení musí stát vždy ještě před vydáním rozvrhového usnesení. Proto je také otázka, zda a v jakém rozsahu byly tyto přednostní pohledávky v konkursu již uspokojeny, předmětem projednání v rámci konečné zprávy, a podle výsledků zjištění v tom směru a dalších výsledků konkursu následuje některý ze zákonem předvídaných procesních postupů. Tím je buď úplné uspokojení případných dosud neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, provedené dle § 305 odst. 1 IZ po zapravení zajištěných pohledávek v rozsahu stanoveném v § 298 a § 299 odst. 1 IZ a následované rozvrhem dle § 306 IZ, nebo zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, jemuž při existenci dosud neuhrazených přednostních pohledávek uvedených v § 296 odst. 1 IZ a při současné existenci prostředků použitelných dle § 297 odst. 1 IZ k jejich úhradě předchází rozhodnutí o uspokojení takových pohledávek dle § 297 odst. 2 IZ.

Tomu odpovídá požadavek zákona, aby insolvenční správce obsáhl v konečné zprávě jak přehled všech pohledávek v režimu za majetkovou podstatou, které již uspokojil, tak i přehled takovýchto pohledávek, které uspokojit zbývá, tj. stávajících (již vzniklých) pohledávek, které dosud nebyly uspokojeny, ač jim podle správce právo na uspokojení v režimu za podstatou náleží (§ 302 odst. 2 písm. a) IZ). Není-li takových neuspokojených přednostních pohledávek, uvede to insolvenční správce v konečné zprávě výslovně. Zjištění o uspokojených a dosud neuspokojených přednostních pohledávkách je – jak již řečeno – rozhodné pro další postup v konkursu, a nebude-li konečná zpráva co do tohoto údaje některým z účastníků řízení napadena námitkami, či nebudou-li takové námitky úspěšné, pravomocně schválená konečná zpráva zakládá v tom směru definitivní závěr, z nějž soud v dalším průběhu řízení vychází. To znamená, že v konkursu se nelze úspěšně domáhat uspokojení takové pohledávky za majetkovou podstatou či pohledávky postavené jí na roveň, která jako oprávněná, ale dosud neuspokojená pohledávka tohoto postavení nebyla uvedena v konečné zprávě, jež byla pravomocně schválena. Tím samozřejmě není dotčen nárok na uspokojení takovýchto pohledávek, jež vznikly až po zveřejnění konečné zprávy a vyúčtování.

Věřitel pohledávky, již dle § 203 odst. 1 IZ uplatnil u insolvenčního správce co pohledávku v režimu za podstatou, ale správce ji v plné výši a včas neuspokojil, se může dle § 203 odst. 4 IZ domáhat jejího splnění žalobou podanou proti insolvenčnímu správci. To ale neznamená to, že pokud věřitel takovou žalobu nepodal, je insolvenční soud zbaven povinnosti k námitce tohoto věřitele zkoumat, zda v konečné zprávě měla být jeho uplatněná pohledávka mezi neuspokojenými pohledávkami za podstatou uvedena či nikoli, tedy zda je po právu a zda jí právo na přednostní uspokojení (za podstatou) náleží.

Soud prvního stupně se tudíž v dané věci měl věcnou opodstatněností námitky věřitele ČSSZ zabývat, což neučinil. Takové zkoumání přitom – jelikož věřitelem uplatňovaná pohledávka není sporná co do pravosti a výše – vyžadovalo jen právní posouzení, zda tato pohledávka představující neuhrazený doplatek pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen pojistné) za rok 2010 je pohledávku za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. e) IZ, tedy zda vznikla až po rozhodnutí o úpadku, tj. po dni 29. 3. 2011.

K tomu věřitel ČSSZ poskytl podrobné stanovisko,…