Rozhodnutí o schválení oddlužení
Rozhodnutí o tom, zda oddlužení (přijaté formou zpeněžení majetkové podstaty či formou plnění splátkového kalendáře) schvaluje, či nikoli, vydá insolvenční soud dle § 404 IZ neprodleně:
a) po
skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů, jinak
b) po
uplynutí lhůty k podání námitek věřitelů stanovené v § 403 odst. 2 IZ, pokud
takové námitky uplatněny nebyly (tj. po skončení schůze věřitelů nebo po
uplynutí 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování mimo schůzi věřitelů v
insolvenčním rejstříku dle § 399 odst. 3 IZ - viz předchozí
část 9/4.3).
Společné oddlužení manželů se SJM
Jestliže s insolvenčním návrhem podali návrh na povolení
oddlužení - jako dlužníci - oba manželé, jejichž majetek a závazky náležejí do SJM, insolvenční soud
tyto návrhy posoudí a projedná společně (jsou-li podány zvlášť, řízení o
nich spojí), a společně o nich rozhodne, tj. buď jejich návrhy na oddlužení
zamítne dle § 395 IZ (část 9/3.1) nebo
za podmínek uvedených v § 397 odst. 1 IZ (část
9/3.2) oběma těmto dlužníkům (při zjištění jejich úpadku) společně oddlužení
povolí (část 9/3.2) - v tom případě po dalším předepsaném projednání věci
(část 9/4.2, 9/4.3) buď dle § 405 rozhodne o
neschválení jejich oddlužení, anebo dle § 406 IZ - jejich společné
oddlužení schválí (viz další výklad v této části).
Judikát
V usnesení sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3
VSPH 325/2011-B ze dne 19. 4. 2011 (zmíněném již /2.2.1) prezentoval Vrchní soud v Praze k danému tématu zásadní závěry,
které lze shrnout následovně:
I. Podají-li manželé
samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak
svědčí-li výsledky jejich insolvenčních řízení o tom, že mají majetek a
závazky, jež spadají do jejich SJM, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, tj. dle § 112 OSŘ je spojí ke společnému
(jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků - manželů
společně rozhodne, tedy - při splnění zákonem stanovených podmínek -
zjistí jejich (společný) úpadek a povolí jeho řešení oddlužením
(s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání
všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich
oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení
těchto dlužníků.
II. Má-li jít o oddlužení plněním
splátkového kalendáře, insolvenční soud schválí oběma dlužníkům - manželům
jediný společný splátkový kalendář. Do něj náleží zahrnout nezajištěné závazky obou dlužníků, s rozlišením jejich skupin a s uvedením
zdroje a poměru jejich uspokojení, pokud tyto mají být odlišné, a to následovně
:
a) skupinu
společných závazků obou manželů (tj. těch, které jsou povinni splnit oba, ať
již solidárně nebo subsidiárně, např. při ručení jednoho z manželů
za závazek druhého, a to bez ohledu na to, zda dle § 143 odst. 1 písm. b/ ObčZ
náležejí do SJM či nikoli)
-
tyto závazky zásadně lze uspokojit z veškerého společného i výlučného
majetku manželů, zde příslušných sražených částí jejich postižitelných příjmů,
b) skupinu
individuálních závazků manžela nebo jeho manželky, ať již závazků vzniklých jen jednomu z manželů za
trvání manželství, které náležejí dle § 143 odst. 1 písm. b/ ObčZ
do SJM, anebo výlučných závazků jednoho z manželů do SJM
nespadajících
-
tyto závazky jsou uspokojitelné z téhož zdroje jako závazky společné,
s výjimkou výlučných (dle § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ
do SJM nespadajících) peněžních přínosů druhého z manželů, který sám
není k úhradě zavázán, ledaže tento manžel s použitím
svých výlučných příjmů na úhradu všech závazků podléhajících oddlužení výslovně souhlasil.
Přihlášené pohledávky za dlužníky - manžely proto musejí být společně přezkoumány i
s uvedeným rozlišením, tedy vč. jejich případného spoludlužnictví.
Z toho plyne, že příslušný právní režim každé pohledávky je vždy třeba v podkladu a výstupu přezkumu (příslušném listu seznamu pohledávek
a jeho upravené podobě dle § 197 odst. 1 IZ) výslovně
vyjádřit, a poté ho též ve splátkovém kalendáři odpovídajícím způsobem
reflektovat. Jen tak - jak vrchní soud v předmětném rozhodnutí podotkl
- jsou výsledky přezkoumání vždy použitelné též pro případ, že by nakonec byl
úpadek manželů - dlužníků řešen konkursem.
K tomu vrchní soud dále vysvětlil, že při přezkoumání
pohledávek přihlášených do samostatně vedených insolvenčních řízení dlužníka a
jeho manžela musí být též zjišťováno, zda někteří z věřitelů neuplatnili
v obou řízeních ve skutečnosti tutéž pohledávku (typicky u společných
závazků dlužníků). Táž pohledávka ovšem (i kdyby jejími dlužníky byli oba
manželé a byla v každém z jejich řízení, před jejich spojením, přihlášena
zvlášť) může být při společném oddlužení těchto manželů přezkoumána a také
uspokojována - do jejich splátkového kalendáře pojata - jen jednou. Dvojím
zařazením téže pohledávky by byla nepřípustně nastolena situace, kdy jejímu věřiteli
by bylo - oproti ostatním věřitelům - plněno ve splátkovém kalendáři fakticky
ve dvojnásobné výši.
III. Při společném oddlužení manželů - dlužníků úvaha o podmínkách
jejich (společného) vstupu do oddlužení může být z hlediska § 395 odst. 1 písm. b) IZ
založena jen na předpokladu (pro oba
stojí a padá na podmínce), že ekonomická nabídka těchto dlužníků umožňuje
uspokojit v minimálním zákonném rozsahu každý z jejich závazků
podléhajících oddlužení, tj. jak jejich závazky tvořící SJM, tak i případný
výlučný závazek jednoho z manželů.
Další závěry tohoto judikátu jsou
prezentovány /5.1.2 u tématu změny schváleného splátkového
kalendáře a v části 9/5.1.3 o přezkoumání pohledávek.
Obdobně v usnesení sp.zn. 57 ICm 455/2010, 2 VSPH 14/2010
(KSLB 57 INS 2163/2010) ze dne 3. 2. 2011 Vrchní soud v Praze judikoval,
že podmínka dosažitelnosti oddlužení obsažená v § 395 odst. 1 písm. b) IZ
je v případě oddlužení společných závazků manželů obligatorně
projednávaném v jediném společném řízení splněna, pokud hodnota plnění,
které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, nebude nižší než 30% jejich
pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Vyslovil
se také k otázce uplatnění téže pohledávky ve společném řízení manželů -
dlužníků s tím, že adekvátní formou uplatnění pohledávky odpovídající
společnému závazku manželů do insolvenčního řízení je v případě
navrhovaného oddlužení přihláška jediné pohledávky směřující proti oběma
solidárně zavázaným manželům.
Schéma zdrojů uspokojení jednotlivých skupin závazků manželů-dlužníků
Pro případ společného oddlužení manželů se SJM poskytuje názorný přehled
možných zdrojů uspokojení jednotlivých skupin jejich závazků (ve smyslu závěrů
shora citovaného judikátu, ad II.) schéma zařazené v části
9/5.2, které se uplatní pro oddlužení v obou jeho formách,
tj. jak při oddlužení zpeněžením
majetkové podstaty, tak při společném splátkovém kalendáři.
Úmrtí jednoho z manželů
- dlužníků
K důsledkům úmrtí jednoho z manželů- dlužníků,
jejichž úpadek je řešen oddlužením ve společném řízení, viz usnesení
Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 41 INS 14739/2010, 3 VSPH 574/2011-B ze
dne 9. 9. 2011 (citace z odůvodnění):
„Za této situace, kdy jeden z účastníků společného insolvenčního
řízení v jeho průběhu zemřel a ztratil tak způsobilost být jeho účastníkem
( § 107 odst. 1 a 3 OSŘ.),
neměl soud prvního stupně činit jiné úkony, než kterými by na tuto nastalou překážku
dalšího postupu řízení odpovídajícím procesním způsobem reagoval. Jelikož
povaha insolvenčního řízení, jehož předmětem je dle § 1 IZ řešení úpadku (či
hrozícího úpadku) dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů, vylučuje,
aby bylo v insolvenčním řízení zemřelého dlužníka pokračováno s jeho
univerzálním právním nástupcem - dědicem dle § 107 odst. 3 OSŘ., bylo
nutné, aby soud nejprve ze společného řízení insolvenční věc dlužnice Štefanie
Ederové vyloučil k samostatnému řízení, a poté aby insolvenční řízení ve věci
zemřelého dlužníka Miroslava Edera podle § 107 odst. 5 OSŘ zastavil. To
s tím, že v insolvenčním řízení dlužnice (jež dle § 84 IZ nelze přerušit)
bude možno pokračovat až poté, co bude ukončeno dědické řízení jejího zemřelého
manžela M. Edera, v jehož rámci bude vypořádáno i společné jmění manželů,
které úmrtím manžela zaniklo. Teprve výsledky tohoto dědického řízení určí
stávající rozsah majetku dlužnice a jejích závazků (jejich případné změny
nastalé ke dní úmrtí manžela, k němuž došlo ještě před přezkumným jednáním
a schůzí věřitelů). Až na podkladě těchto zjištění bude možno (po novém přezkumu
a schůzi věřitelů) rozhodnout o tom, zda oddlužení dlužnice lze schválit (a
v jaké formě) či nikoli.
Uvedeným způsobem však soud prvního stupně nepostupoval, když
navzdory úmrtí dlužníka - účastníka společného insolvenčního řízení, které mu
bylo dne 1. 4. 2011 oznámeno, v tomto řízení pokračoval, uskutečnil přezkumné
jednání i schůzi věřitelů (na níž nedošlo k rozhodnutí o schválení či
neschválení povoleného oddlužení) a vydal napadené usnesení, ač k tomu
z uvedených důvodů podmínky dány nebyly. Proto také výsledky přezkumného
jednání konaného za popsané situace dne 1. 4. 2011 postrádají právní relevanci
a bude nutno - jak uvedeno shora - v insolvenčním řízení dlužnice Š.
Ederové provést posléze přezkum pohledávek znovu.“
A)
Rozhodnutí o neschválení oddlužení a
o konkursu
Oddlužení insolvenční soud dle § 405 odst. 1 IZ neschválí, pokud v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti,
které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (viz část
9/3.1).
Dodatečné zjištění nepoctivého záměru
Ohledně možného dodatečného zjištění okolnosti zakládající předpoklad
nepoctivého záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ
a o naložení s tímto zjištěním při rozhodování o schválení oddlužení
poukazujeme na výklad /3.1 ad A) a tam uvedenou
judikaturu.
Pro ilustraci viz i další judikáty, např. usnesení Vrchního
soudu v Praze sp. zn. KSUL 70 INS 2162/2008, 1 VSPH 170/2008-B, ze dne 30.
10. 2008. K nepřípustnosti oddlužení dlužníků-manželů, projednávaného ve
společném řízení, poukazujeme na usnesení Vrchního soudu sp.zn. KSUL 77
INS 5079/2011, 3 VSPH 1139/2011-B ze dne 6. 3. 2012. V této věci nepoctivý
záměr, který byl v důsledku pravomocného odsouzení dlužníka-manžela za
trestný čin majetkové povahy založen nevyvrácenou domněnkou dle § 395 odst. 3 písm. a) IZ,
bylo nutno vzhledem k okolnostem věci přičíst i druhému manželu-dlužníka.
Vedle toho tu odvolací soud vyslovil závěr, že u dlužníků-manželů, kteří podali
současně insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, mají majetek a
závazky náležející do jejich společného jmění manželů a proto byly jejich insolvenční
věci spojeny ke společnému řízení, je v zásadě vyloučeno,
aby v případě, že úpadek jednoho z nich může být řešen jedině
konkursem (jak tomu je u dlužnice), byl úpadek druhého manžela - dlužníka řešen
jinak, tedy navrženým oddlužením.
Naopak případ, kdy se vzhledem k okolnostem věci neprosadí
domněnka nepoctivého záměru založená pravomocným odsouzením za trestný čin
majetkové povahy dle § 395 odst. 3 písm. a) IZ, řeší usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPA 56 INS 4902/2011,
3 VSPH 1352/2011-B ze dne 11. 1. 2012.
Dále viz např. usnesení Vrchního soudu
v Praze sp.zn. KSLB 57 INS 1836/2012, 3 VSPH 522/2012-B ze dne 29. 6. 2012 (citace z odůvodnění):
„Odvolací soud po posouzení věci shledal
správným závěr soudu prvního stupně o nepřípustnosti oddlužení dlužnice
dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ,
neboť vzhledem k okolnostem věci převod bytu dlužnice na její vnučku
uskutečněný měsíc před tím, než dlužnice podala insolvenční návrh
s návrhem na řešení jejího úpadku oddlužením, představuje takové jednání
dlužnice, které jinak, než jako nepoctivé hodnotit nelze. Z vyjádření dlužnice
na schůzi věřitelů i z jejích vysvětlení podaných v odvolání je zcela
zřejmé, že shora uvedenou kupní smlouvu uzavřela jen tzv. naoko, když bylo od
počátku dohodnuto, že kupující - její vnučka - sjednanou kupní cenu převáděného
bytu nezaplatí. V kupní smlouvě dlužnice dokonce lživě potvrdila, že při
jejím podpisu obdržela od kupující 300 tis. Kč v hotovosti, ačkoli se tak
- dle jejích vyjádření v insolvenčním řízení - nestalo, když provedení
platby kupní ceny strany od počátku vůbec v úmyslu neměly. Za této situace
lze předmětnou kupní smlouvu (úplatný převod majetku) kvalifikovat jako zastřený
právní úkon ve smyslu § 41a ObčZ. nebo-li
simulovaný právní úkon učiněný jen naoko, když jím má být zastřen jiný
(disimulovaný) právní úkon (zde bezúplatný převod majetku - darování), který ve
skutečnosti měly strany na mysli. Pak je simulovaný právní úkon pro nedostatek
potřebné vůle subjektů jej uzavřít neplatný a platným je zastřený úkon, jestliže
splňuje zákonné náležitosti.
Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice - jak
správně dovolil soud prvního stupně - ve skutečnosti těsně před tím, než zahájila své insolvenční řízení,
v době kdy se již nacházela v úpadku, učinila úkon směřující
k tomu, aby se - ve prospěch své rodinné příslušnice - zbavila jediného
svého hodnotného majetku, a to bezplatně. K pochopení toho, že převod
majetku na třetí osobu bez jakéhokoli finančního ekvivalentu je ve skutečnosti
darováním, a že takový úkon vede ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů
dlužníka, přitom zjevně není třeba žádných zvláštních právních znalostí. To
znamená, že dlužnice si takovýchto nepřípustných důsledků svého jednání musela
být vědoma, a že s nimi byla srozuměna. Proto nemůže být dlužnici žádnou
omluvou, že se - jak uvedla v odvolání - řídila v této věci pokyny
neznámých třetích osob, na které se při řešení své úpadkové situace obrátila.
Takto pak dlužnice poté, co se zbavila nejpodstatnější části svého majetku
(nemovitosti zatížené zástavou, jejíž hodnota ovšem podle všeho převyšuje
přihlášenou zajištěnou pohledávku a mohla by tedy zřejmě sloužit i
k uspokojení nezajištěných věřitelů), a co tak učinila bez toho, že by za
tento majetek inkasovala (hodlala inkasovat) jakékoli protiplnění, které
by sloužilo jako zdroj uspokojení jejích věřitelů, navrhla řešit svůj úpadek
oddlužením, k němuž nabízela jen zdroje pozůstávající po onom bezplatném převodu
bytu, tj. fakticky jen své budoucí příjmy použitelné k uspokojení věřitelů při
splátkovém kalendáři. O nepoctivosti takového jednání, jež vylučuje využít
k řešení úpadku dobrodiní oddlužení, nemůže být pochyb.
Nepoctivý přístup dlužnice k vyrovnání
jejích závazků vůči věřitelům dokládá konečně i skutečnost, že v seznamu
závazků, který přiložila ke svému insolvenčnímu návrhu spojenému
s návrhem na povolení oddlužení, neuvedla věřitele ACM s pohledávkou
zajištěnou zástavním právem k převedenému bytu, ačkoli převodem bytu dlužničin
závazek vůči tomuto věřiteli vyplývající z úvěrové smlouvy nezanikl ani
nepřešel (nemohl přejít) na kupujícího, a ACM také danou pohledávku do
insolvenčního řízení dlužnice přihlásila.“
Podmínka minimálního 30% uspokojení
K otázce zkoumání další trvající podmínky
oddlužení spočívající v předpokladu minimálního třicetiprocentního
uspokojení dlužníkových nezajištěných věřitelů odkazujeme na výklad v části
9/3.1 ad B) a tam uvedené judikáty, mezi nimi i
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 156/2008, 29 NSČR 6/2008-B ze
dne 29. 9. 2010 (R 61/2011) a jeho v usnesení sp. zn. KSCB 27 INS
13044/2010, 29 NSČR 22/2012 ze dne 31. 7. 2012.
Nutno zdůraznit, že o schválení či neschválení povoleného oddlužení
insolvenční soud rozhoduje (má rozhodovat) po skončení přezkumného jednání.
Předpoklad naplnění podmínky přípustnosti oddlužení stanovenou v § 395 odst. 1 písm. b) IZ
tak je povinen zkoumat s ohledem na stávající ekonomickou nabídku
dlužníka (jeho očekávané příjmy použitelné pro oddlužení splátkovým kalendářem
nebo jeho majetek použitelný pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty) v porovnání
s celkovou výší nezajištěných pohledávek dlužníkových věřitelů, které by
do oddlužení (v případě jeho schválení) měly být pojaty.
K tomu zvláště poukazujeme na závěry usnesení Vrchního
soudu v Praze sp. zn. KSCB 25 INS 159/2012, 3 VSPH 1127/2012 ze dne 22.
10. 2012, které je zařazeno v části 9/3.1 ad B) a které
poskytuje kompletní výklad východisek
zkoumání dostatečnosti ekonomické nabídky dlužníka při oddlužení ve formě
splátkového kalendáře a ve formě zpeněžení majetkové podstaty.
Dlužno dále upozornit, že judikatura (zmíněná i v odkazované části
9/3.1 ad B) konstantně shledává závěr o nesplnění podmínek
pro oddlužení (předpokladu minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů
dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ) předčasným za situace, kdy dlužníku nebylo soudem (na schůzi věřitelů) předestřeno,
že předpoklady pro schválení oddlužení nesplňuje, a že v tom případě
nelze řešit jeho úpadek jinak než konkursem. Pokud dlužník domáhající se oddlužení
o řešení své situace formou konkursu vzhledem k okolnostem případu neměl důvod
uvažovat, může být rozhodnutí o neschválení oddlužení a prohlášení
konkursu pro něj překvapivé, a za takového stavu věci se jeví jako porušení dlužníkových
procesních práv neumožnit mu, aby nepříznivý výsledek insolvenčního řízení
odvrátil. To znamená, že pokud insolvenční soud shledá ekonomickou nabídku
dlužníka pro splátkový kalendář nedostatečnou, seznámí ho s daným stavem věci
a poskytne mu potřebná poučení o tom, za jakých podmínek předpokladům pro
schválení oddlužení vyhoví. Z toho hlediska ho poučí o možnosti
finanční pomoci třetí osoby závazkem jejího peněžitého plnění, popř. přistoupením
k závazkům dlužnice (spoludlužnictví dle § 392 odst. 3 věta první
IZ) - viz část 9/2.2), aby tak dlužník - pokud hodlá usilovat
o oddlužení splátkovým kalendářem, nebo pokud podmínky přípustnosti oddlužení
druhou jeho formou (zpeněžení majetkové podstaty) nesplňuje - mohl tuto
svoji nepříznivou situaci odvrátit a rozhodnutí ve věci pro něj nebylo překvapivé. K tomu viz řada rozhodnutí, jež byla k tématu přípustnosti oddlužení
v tomto díle zmíněna, např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.
zn. KSPH 39 INS 12974/2010, 3 VSPH 93/2011-A ze dne 24. 3. 2011 citované
/3.1, nebo jeho usnesení sp. zn. KSLB 57 INS 2902/2010, 3
VSPH 554/2010-B ze dne 20. 9. 2010 či usnesení sp. zn. KSPH 20 INS
1917/2012, 3 VSPH 69/2012-B ze dne 20. 7. 2012.
Ručení,
spoludlužnictví, finanční pomoc třetí osoby
K otázce ručení za splnění oddlužení a
k otázce dalších „zdrojů“ pro plnění oddlužení ve formě spoludlužnictví a smluvního závazku třetí osoby k poskytování peněžitého plnění dlužníku
pro plnění oddlužení splátkovým kalendářem viz výklad /2.2 a
tam uvedenou judikaturu a také výklad /3.1, ad B).
Podmínka věcné
legitimace dlužníka
Nutno ovšem zdůraznit, že
mezi překážky, jež brání schválení oddlužení, náleží dle závěrů soudní
judikatury nejen skutečnosti, jež jsou stanoveny jako důvody pro zamítnutí návrhu
na povolení oddlužení v § 395 IZ(viz část 9/3.1),
ale i požadavek věcné legitimace k podání návrhu na povolení oddlužení
vymezený ve smyslu § 389 odst. 1 IZ požadavkem,
že dlužník není podnikatelem ani nemá dluhy vzešlé z podnikání (k tomu
podrobně viz část 9/2.1). Jde o subjektivní podmínky přípustnosti oddlužení,
jejichž zkoumáním se soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení
zabývá se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na
povolení oddlužení (a v insolvenčním návrhu), a zjištění o jejich nesplnění
vede k odmítnutí návrhu na povolení
oddlužení podle § 390 odst. 3 IZ, jak
uvedeno níže. Požadavek přípustnosti oddlužení trvá však i po povolení oddlužení,
a soud se jeho zkoumáním zabývá v rámci posuzování, zda tu nejsou důvody
k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, jež dle ( § 405 odst. 1 IZ).
indikují rozhodnutí o neschválení oddlužení. Takové závěry vyslovil i Vrchní
soud v Praze v usnesení sp.zn. KSUL 69 INS 561/2008, 1 VSPH
74/2008-B, ze dne 24.7.2008, a tyto lze shrnout následovně: Zjištění o absenci
subjektivních podmínek přípustnosti oddlužení vymezených v § 389 IZ má ve stadiu
rozhodování o návrhu na povolení oddlužení za následek rozhodnutí o odmítnutí
tohoto návrhu dle § 390 odst. 3 IZ, a je-li
takové zjištění soudem učiněno až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje
důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ. Stejně
se poté vyslovil i Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31. 3. 2011, uveřejněném pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je citováno
/2.1.
Z výše uvedeného
vyplývá, že dospěje-li soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení
z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti
( dalších výsledků i insolvenčního řízení) k poznatku, že je dána některá
ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení a tedy i jeho schválení brání,
není důvodu, aby nechal věřitele hlasovat o způsobu oddlužení, neboť takovéto
skutkové zjištění může vést jedině k rozhodnutí o neschválení
povoleného oddlužení.
Důsledky
trvající absence povinných příloh návrhu na oddlužení
Nejvyšší
soud v usnesení sen.zn. 29 NSČR 16/2010 ze dne 26. 10. 2010 poukázal na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL
46 INS 346/2008, 1 VSPH 9/2008 ze dne 4. 4. 2004, uveřejněného ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 60/2009 (viz judikát citovaný
v závěru části 9/2.2), podle nichž jsou náležitosti návrhu na povolení
oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, v ustanoveních § 391 a § 392 IZ vymezeny
tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány
podmínky pro povolení (schválení) oddlužení, a aby umožnily věřitelům (popř.
soudu) kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 IZ má být oddlužení
provedeno. Proto zákon určuje jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení
oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh a s nesplněním tohoto
požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu.
V návaznosti na to Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vyslovil následující
(citace z odůvodnění): „Skutečnost,
že insolvenční soud shora uvedeným způsobem nepostupoval a oddlužení (nesprávně)
povolil, znamená jen to, že otázku případného neschválení oddlužení již nelze
poměřovat „procesními“ důsledky „stále“ (z pohledu předepsaných náležitostí
návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh) neprojednatelného návrhu na
povolení oddlužení. Určující je, zda absence těch údajů, jež měly být (při
řádném splnění požadavků kladených na obsah návrhu na povolení oddlužení a jeho
povinných příloh insolvenčním zákonem) k dispozici věřitelům a následně i
insolvenčnímu soudu v procesu posouzení „věcné opodstatněnosti“ oddlužení (v
procesu schvalování povoleného oddlužení), věřitelům a následně i insolvenčnímu
soudu v kvalifikovaném posouzení „věcné opodstatněnosti“ oddlužení bránila.“
Rozhodnutí o konkursu
Jestliže soud oddlužení neschválí, rozhodne
současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem ( § 405 odst. 2 IZ).
Povaha rozhodnutí
Usnesení o neschválení
oddlužení, spojené s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem, náleží
mezi tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými je rozhodováno „ve
věci samé“. Tedy jde o rozhodnutí svojí povahou meritorní (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto
rozhodnutí musí být za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve
spojení s § 167 odst. 2 téhož
zákona ( § 7 odst. 1 IZ) i řádně
odůvodněno.
Odůvodnění
K náležitostem odůvodnění rozhodnutí o
neschválení oddlužení poukazujeme např. na usnesení Vrchního soudu
v Praze sp. zn. KSCB 25 INS 1937/2008, 1 VSPH 167/2008-B, ze dne 30. 10.
2008 nebo na jeho usnesení sp. zn. KSPL 20 INS 191/2012, 2 VSPH 697/2012-B
ze dne 20. 7. 2012, v němž bylo napadené usnesení shledáno nezpůsobilým
přezkoumání z následujících důvodů (citace z odůvodnění):
„Soud prvního stupně svoje rozhodnutí o
neschválení oddlužení postavil na závěru, že oddlužení je dle § 395 odst. 1
písm. b) IZ nepřípustné, neboť při něm nelze předpokládat minimální třicetiprocentní
uspokojení pohledávek dlužničiných nezajištěných věřitelů. Závěr o nedosažitelnosti
minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení však může
být založen jen na zjištění, že takové plnění nelze předpokládat ani
v případě oddlužení splátkovým kalendářem, ani v případě oddlužení
provedeného zpeněžením majetkové podstaty. V tom směru přitom není podstatné,
jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým
hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud ( § 402 odst. 3 a 5 IZ).
Z uvedeného plyne, že soud byl povinen ve
smyslu § 405 odst. 1 a § 395 IZ zkoumat předpoklad
potřebné minimální ekonomické nabídky dlužnice z hlediska obou možných způsobů
oddlužení. To však neučinil, když v napadeném usnesení svůj závěr
o nepřípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1
písm. b) IZ zjevně vztáhl jen k navrženému splátkovému kalendáři, a
k předpokladu naplnění této podmínky při oddlužení formou zpeněžení
majetkové podstaty žádné skutkové a právní závěry nevyslovil. Přitom ani neozřejmil,
jaká svá konkrétní skutková zjištění vzal za rozhodná pro závěr o nedostatečné
ekonomické nabídce dlužnice pro splátkový kalendář, a jakou dovodil očekávanou
zákonnou měsíční splátku dlužnice, jíž shledal z hlediska požadavku třicetiprocentního
uspokojení nezajištěných pohledávek za nedostatečnou. Soud neuvedl, zda někteří
z věřitelů nesouhlasili s nižší mírou uspokojení svých pohledávek,
které z příjmů dlužnice (mezi nimiž uvedl zjevně nesprávně i dlužnicí
pobírané výživné na nezletilé děti) jsou pro plnění splátkového kalendáře postižitelné
a v jakém rozsahu, kolik má dlužnice vyživovacích povinností a jaká měsíční
zákonná srážka pak jejím postižitelným příjmům odpovídá. Stejně tak neuvedl ničeho
o pohledávkách za podstatou, které by musely být v rámci splátkového
kalendáře přednostně uhrazeny, tedy o nárocích insolvenčního správce
z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů a zda má nárok na jejich
navýšení o DPH, či zda tu nejsou jiné pohledávky s právem na uspokojení před
pohledávkami nezajištěných věřitelů.“
Doručení rozhodnutí a
opravný prostředek
Rozhodnutí o tom, že
oddlužení se neschvaluje (jehož součástí je i rozhodnutí o prohlášení
konkursu), doručí insolvenční soud vyvěšením na své úřední desce s jeho současným
zveřejněním v insolvenčním rejstříku a zvlášť ho doručí dlužníkovi, insolvenčnímu
správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze
dlužník ( § 405 odst. 3 IZ).
Uplatnění téže pohledávky ve společném řízení manželů - dlužníků
K této otázce viz závěry
usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH
325/2011-B ze dne 19. 4. 2011 - judikátu připojeného k heslu „Společné
oddlužení manželů se SJM“ v úvodu této části.
B) Rozhodnutí o schválení oddlužení
Insolvenční
soud oddlužení dle § 406 odst. 1 IZ schválí, pokud neshledá důvody pro neschválení oddlužení, tj. nezjistí-li -
na základě upozornění insolvenčního správce či námitek věřitelů dle § 403 IZ anebo i bez těchto
podnětů - skutečnosti, pro něž
- je nutno dle § 395 IZ návrh na povolení
oddlužení zamítnout(viz část 9/3.1), nebo
- které zakládají důvod subjektivní nepřípustnosti oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ (viz části
9/2.1).
Schválením
oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, a to včetně věřitelů,
kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali (je-li toto rozhodnutí
vydáno po skončení jednání, je vůči uvedeným osobám účinné, jakmile je insolvenční
soud vyhlásí veřejně - § 89 odst. 2 IZ).
Úvodní
výklad ke způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového
kalendáře /4.1. Co do dalších souvislostí věci odkazujeme na „Poznámku“
/3.1!
Rozhodnutí o SCHVÁLENÍ
ODDLUŽENÍ ZPENĚŽENÍM MAJETKOVÉ PODSTATY
V rozhodnutí, jímž
schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud
dle § 406 odst. 2 IZ :
a) uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním
správcem (ten byl ustanoven již rozhodnutím o úpadku),
b) označí majetek, který podle stavu ke dni
vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty,
c) označí nezajištěné věřitele, kteří
souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než
30 % jejich pohledávky (viz § 392 odst. 1 písm. c) IZ), a uvede nejnižší hodnotu plnění, na kterém se tito věřitelé s dlužníkem
dohodli (§ 392 odst. 3 IZ).
Uplatnění téže pohledávky ve společném řízení manželů - dlužníků
K této otázce viz závěry
usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH
325/2011-B ze dne 19. 4. 2011 - judikátu připojeného k heslu „Společné
oddlužení manželů se SJM“ v úvodu této části.
Rozhodnutí o SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ PLNĚNÍM
SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE
V rozhodnutí, jímž
schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud
dle § 406 odst. 3 IZ :
a) uloží
dlužníkovi, aby po dobu 5 let z příjmů, které získá po
schválení oddlužení, platil nezajištěným věřitelům - prostřednictvím
insolvenčního správce - vždy k určenému dni měsíce, částku
stanovenou podle § 398 , tj. zákonem určenou měsíční splátku (viz „VYSVĚTLIVKY“ zdola ad/ 3) anebo soudem
určenou nižší splátku (viz část 9/4.1), a to podle poměru
pohledávek nezajištěných věřitelů určeného v rozhodnutí;
současně
stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do
konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení,
(dle úpravy platné přede dnem 20. 7. 2009
kdy nabyla účinnosti novela IZ provedená zákonem č. 217/2009 Sb., byl dlužník
povinen provádět uvedený rozvrh ze svých příjmů sám, a to vždy ke každému 1.
dni v měsíci a jen ze zákonem určené měsíční splátky - části příjmů
z níž mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky
dle § 279 odst. 2 OSŘ - když
tehdejší úprava možnost určení nižších splátek soudem neobsahovala)
b) označí
příjmy,
ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první
splátku
(dle úpravy platné před výše uvedenou novelou IZ byl soud
povinen uvést v rozhodnutí i způsob výpočtu částky, která z těchto příjmů
zůstane dlužníkovi; potřeba této informace s novelou přijatým ustanovením § 406 odst. 3 písm. d)
odpadla, když příslušné zákonné srážky z dlužníkovy mzdy nebo jiných příjmů
bude nadále, dle § 406 odst. 5 IZ, provádět k rukám insolvenčního správce
plátce těchto příjmů - viz ad d/)
c) označí
nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při
oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky (viz § 392 odst. 1 písm. c)
IZ), a uvede nejnižší hodnotu plnění, na kterém se tito věřitelé s dlužníkem
dohodli (§ 392 odst. 3 IZ).
d) přikáže
plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem
rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen „plátce mzdy dlužníka“), aby
po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo
jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku
(nový § 406 odst, 2 písm. d) IZ účinný rovněž od 20. 7. 2009);
- dle §
406 odst. 5 IZ (účinného opět od 20. 7. 2009) částky sražené z dlužníkovy
mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele
k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře
dosud nenabylo právní moci; dovozujeme, že tuto povinnost by insolvenční soud měl
plátci mzdy v rozhodnutí výslovně uložit;
- k
uvedenému „VYSVĚTLIVKY“ zdola ad/ 4.
- dále
k uvedenému nutno zdůraznit závěry výše zmíněného usnesení Vrchního soudu
v Praze sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19. 4.
2011, podle nichž případný smluvní závazek třetí osoby poskytovat jednomu
z dlužníků - manželů po dobu splátkového kalendáře pravidelné peněžité plnění
nestaví zavázaného do postavení osoby, jíž se týkají ustanovení OSŘ o
plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, a tudíž jí není
možno adresovat příkaz ve smyslu § 406 odst. 3 písm. d) IZ.
Závazek této osoby se do splátkového kalendáře promítá (jen) tak, že plnění
poskytované z něj dlužníku je označeno jako další jeho příjem, z nějž
bude splátkový…
