16.3.5.3
Rozhodnutí o úpadku
JUDr. Jolana Maršíková
Jestliže insolvenční soud – osvědčením rozhodných skutečností nebo jejich prokázáním na podkladě dokazování tam, kde je nutné projednání věci při jednání (viz výklad částech 4.5.2.2. a 4.5.2.3) – zjistí, že dlužník je v úpadku, případně že dlužníkovi úpadek hrozí (podal-li návrh dlužník), vydá rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 1 IZ).
Nahoru Náležitosti rozhodnutí o úpadku
Náležitosti (povinné výroky) rozhodnutí o úpadku stanoví § 136 odst. 2 až 4 IZ, ve znění účinném od 1. 1. 2014, (viz novelu IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.)
Rozhodnutí o úpadku musí podle § 136 odst. 2 IZ obsahovat:
a) výrok o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek,
b) výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce; insolvenční soud je v případech uvedených v ustanovení § 25 odst. 2 až 5 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014) vždy povinen ustanovit insolvenčním správcem osobu určenou předsedou insolvenčního soudu, aniž by byl oprávněn přezkoumávat správnost a náležitosti opatření, kterým předseda insolvenčního soudu správce určil (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSOS 36 INS 10678/2014, 2 VSOL 821/2014-A ze dne 5. 9. 2014; blíže viz část 3.3.2),
c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku; podle § 89 odst. 2 IZ je rozhodnutí ve věci samé účinné vůči všem účastníkům insolvenčního řízení a vůči insolvenčnímu správci, jakmile je insolvenční soud veřejně vyhlásí. Jinak je rozhodnutí (pokud nebylo veřejně vyhlašováno) účinné okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku – k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2011 ze dne 30. 4. 2013, podle kterého "údaj" o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku [§ 136 odst. 2 písm. c) IZ], má (v rozhodnutí o úpadku) pouze doprovodný informační charakter; nejde o rozhodnutí "ve věci samé" ani o výrok, proti němuž je přípustné odvolání.
Podle § 136 odst. 5 IZ zavedeného nově s účinností od 1. 1. 2014 (přemístěním shodné obecné úpravy z § 277 odst. 2, kde byla nepatřičně vztažena jen ke konkursu) insolvenční správce ustanovený v rozhodnutí o úpadku navazuje na činnost předběžného správce, byl-li dříve ustanoven. Nejde-li o stejnou osobu, je předběžný správce povinen podat insolvenčnímu správci úplné informace o své dosavadní činnosti a předat mu její výsledky, jakož i doklady, které má k dispozici, a poskytnout mu potřebnou součinnost.
Nahoru Ustanovení insolvenčního správce po zrušení předchozího rozhodnutí o úpadku
Bude-li insolvenční soud po zrušení předchozího usnesení o úpadku a novém projednání insolvenčního návrhu vydávat rozhodnutí o úpadku a v něm ustanovovat insolvenčního správce, pak podle závěrů obsažených v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 14491/2011, 3 VSPH 190/2013-A ze dne 4. 4. 2013 sice (obecně vzato) není vyloučeno, aby původní opatření předsedy soudu určující osobu insolvenčního správce bylo užito i pro nové rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané poté, co takové předchozí rozhodnutí bylo odvolacím (či dovolacím) soudem zrušeno, nicméně lze tak postupovat, jen pokud se v mezidobí procesní (skutková) situace nezměnila, anebo zjevně ne natolik, aby tím mohla být ovlivněna zákonná kritéria, z nichž předseda soudu při určení osoby insolvenčního správce vychází.
Nahoru Další povinné výzvy a výroky
Další náležitosti rozhodnutí o úpadku – povinné výzvy a další výroky podle § 136 odst. 2 písm. d) až g) IZ, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jsou popsány níže.
Je to výzva, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání. Věřitelé jsou oprávněni uplatňovat své nároky vůči dlužníkovi přihláškou již od zahájení insolvenčního řízení (§ 110 IZ). Podle § 136 odst. 1 písm. e) IZ, ve znění účinném od 1. 1. 2014, lhůta k podání přihlášek stanovená v rozhodnutí o úpadku činí 2 měsíce [do 31. 12. 2013 se podle tehdejšího § 136 odst. 3 IZ] tato lhůta určovala v limitu od 20 dnů do 2 měsíců), ovšem je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů (od 1. 1. 2014 jde o § 136 odst. 3 IZ, dříve šlo o odstavec 4). Uplynutím takto stanovené lhůty (nejde-li o známé zahraniční věřitele uvedené v § 430 odst. 1 IZ) se lhůta pro podání přihlášek s konečnou platností uzavírá. Pokud je přihláška podána opožděně, podle § 173 odst. 1 IZ se k takové přihlášce v insolvenčním řízení nepřihlíží a insolvenční soud takovou přihlášku postupem podle § 185 IZ odmítne, prominutí zmeškání lhůty není podle § 83 IZ přípustné.
Jak již bylo řečeno, zvláštní běh lhůty pro přihlášku platí podle § 430 IZ pro známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, sídlo nebo bydliště v některém z členských států EU, jimž běží lhůta k podání přihlášky až od doručení výzvy k podání přihlášky zvláštním způsobem.
K tématu lhůty pro přihlášení pohledávek viz výklad .2.2.
Nutno na tomto místě dodat, že s účinností od 1. 1. 2014 bylo z § 136 odst. 2 IZ vypuštěno dosavadní písmeno e), podle něhož rozhodnutí o úpadku musí obsahovat i výzvu, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění poskytovaly insolvenčnímu správci, nikoli dlužníkovi. Stalo se tak proto, že tam, kde dlužník zůstává i po rozhodnutí o úpadku dlužníkem s dispozičními oprávněními, není důvodu, aby jeho dlužníci neplnili své dluhy k jeho rukám; možná modifikace tohoto způsobu plnění se pojí až s rozhodnutím o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 45 INS 442/2008, 1 VSPH 101/2008-P57 ze dne 15. 7. 2008, uveřejněné pod č. 36/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:
Dlužníkovi věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku nemá vliv na běh lhůty stanovené k podání přihlášek v rozhodnutí o úpadku.
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 5344/2008, 29 NSČR 27/2009-P5 ze dne 22. 10. 2009, uveřejněné pod č. 63/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:
Věřitel, který přihlásil svou pohledávku vůči dlužníku do likvidace a o jehož pohledávce insolvenční zákon neurčuje v souladu s ustanovením § 165 odst. 2 IZ podle povahy jinak, může být v insolvenčním řízení poměrně uspokojen z dlužníkova majetku, jen jestliže přihlásí svou pohledávku do insolvenčního řízení postupem podle § 173 a násl. insolvenčního zákona. Totéž platí pro věřitele, jehož pohledávka nebyla sporná a pro věřitele s vykonatelnou pohledávkou.
Usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 35/2009 ze dne 27. 7. 2011, uveřejněné pod č. 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:
Tuzemskému věřiteli, který zmeškal lhůtu určenou k podání přihlášky do insolvenčního řízení v rozhodnutí o úpadku, se tato lhůta nevrací (její běh se neobnovuje) ani tehdy, jestliže insolvenční soud po marném uplynutí této lhůty věřitele znovu nesprávně vyzve k podávání přihlášek.
Je to výzva, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách [do 31. 12. 2013 obsažená v písmenu f)], kterou – s účinností od 1. 1. 2014 – musí insolvenční soud spojit s poučením, že věřitelé jinak mohou odpovídat za škodu nebo jinou újmu vzniklou tím, že do majetkové podstaty nebude včas sepsán majetek dlužníka sloužící k zajištění, nebo tím, že nebudou včas zjištěna zajišťovací práva (to neplatí, jsou-li tato zajišťovací práva zřejmá z veřejného seznamu). Toto poučení má učinit zjevnými následky, které se s neplněním předmětné výzvy mohou pojit (a jimiž není následek, že se k takto uplatněnému zajištění nepřihlíží, který je spojen jen s konečnou lhůtou pro podávání přihlášek – pohledávek podle písmene d). Předmět zajištění musí být pokud možno bez zbytečného odkladu oceněn znalcem (viz část 6.1.3). Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou (§ 167 odst. 3 IZ, ve znění účinném od 1. 1. 2014) – viz část 5.1.4. Údaje o ocenění významným způsobem ovlivní např. způsob výkonu hlasovacích práv zajištěným věřitelem na schůzi věřitelů.
Je to výrok, jímž soud určí místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného jednání. Schůze věřitelů se podle § 137 odst. 1 IZ musí konat nejpozději do 3 měsíců od rozhodnutí o úpadku. (Ze 2 měsíců na 3 měsíce byla tato lhůta prodloužena novelou s účinností od 31. 3. 2011.) Obligatorním bodem programu schůze věřitelů bude volba věřitelského orgánu, pokud dosud nebyl ustanoven, případně usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku (viz § 150 IZ), pokud o něm insolvenční soud bude rozhodovat samostatným rozhodnutím podle § 149 odst. 1 IZ. Viz části 4.6.1 a 4.6.1.1. Termín přezkumného jednání musí insolvenční soud určit tak, aby se konalo nejpozději do 2 měsíců po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, ne však dříve než po 7 dnech od uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek.
Pokud nebude možné, aby se schůze věřitelů konala v den přezkumného jednání (věřitelům bude poskytnuta 2měsíční lhůta k podání přihlášek a insolvenčnímu správci bude poskytnuta více než jednoměsíční lhůta k jejich zpracování), v takovém případě je insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku povinen svolat i další schůzi na den, kdy se bude konat přezkumné jednání, aby se tak konala po skončení přezkumného jednání (§ 137 odst. 3 IZ). Obligatorním bodem takové schůze je hlasování o insolvenčním správci podle § 29 odst. 1 IZ. V případě, kdy s rozhodnutím o úpadku je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, určí insolvenční soud termín prvního přezkumného jednání tak, aby se konalo nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty k podání přihlášek. (Z 15 dnů na 30 dnů byla tato lhůta prodloužena s účinností od 31. 3. 2011.) Protože v tomto případě mají věřitelé k podání přihlášek zákonnou lhůtu 30denní, bude se při řešení úpadku oddlužením konat schůze věřitelů vždy po přezkumném jednání.
Je to výrok, jímž insolvenční soud uloží dlužníku, který tak dosud neučinil, aby ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů, jejichž náležitosti jsou vymezeny v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Tento seznam musí dlužník předložit insolvenčnímu soudu spolu se svým insolvenčním návrhem (jako jeho povinnou přílohu), a půjde-li o návrh věřitelský, jedině pokud to po něm insolvenční soud v rámci projednávání věřitelova návrhu požadoval ve smyslu § 128 odst. 3 IZ – pak nepředložení těchto seznamů dlužníkem zakládá podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ domněnku úpadku dlužníka Předloží-li dlužník seznam majetku před rozhodnutím o úpadku v rámci projednávání věřitelského insolvenčního návrhu, zveřejní jej insolvenční soud v insolvenčním rejstříku až po rozhodnutí o úpadku. K tomuto tématu viz části 4.2, 4.5.2.2 a 4.5.2.3.
S účinností od 1. 1. 2014 bylo z § 136 odst. 2 IZ vypuštěno dosavadní písmeno i), podle něhož musí rozhodnutí o úpadku obsahovat také označení hromadných sdělovacích prostředků, ve kterých bude insolvenční soud zveřejňovat svá rozhodnutí.
Nahoru Další výroky – rozhodnutí
Další výroky rozhodnutí o úpadku předepisuje nový § 136 odst. 4 IZ (zavedený s účinností od 1. 1. 2014) takto:
-
Je-li spolu s rozhodnutím o úpadku rozhodnuto o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dlužníkovi, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (tyto nároky jsou upraveny v § 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. – viz část 9.6.1) – proti tomuto výroku není přípustné odvolání – viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 60 INS 32318/2014, 4 VSPH 659/2016-A ze dne 12. 5. 2015.
-
Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník, který nesplňuje kritéria reorganizace předepsaná v § 316 odst. 4 IZ, před rozhodnutím o úpadku požádá insolvenční soud o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu podle § 316 odst. 5 IZ, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku tuto lhůtu prodlouží, nejdéle však o 30 dnů (§ 316 odst. 6 IZ zavedený s účinností od 1. 1. 2014).
Nahoru Společné oddlužení manželů
K rozhodnutí o společném úpadku a povolení oddlužení dlužníků – manželů při jejich společném oddlužení podle § 394a (zavedeném s účinností od 1. 1. 2014) viz výklad v části 9.2.2.1.
Nahoru Spojení s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku
S rozhodnutím o úpadku insolvenční soud spojí rozhodnutí o způsobu řešení úpadku v případech uvedených v § 148 IZ, jinak o něm rozhodne samostatným rozhodnutím podle § 149 IZ (k tomu podrobně viz část 4.6.1).
Rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka samozřejmě náleží mezi tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými je rozhodováno "ve věci samé". Tedy jde o rozhodnutí svojí povahou meritorní (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto rozhodnutí musí být za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 OSŘ (§ 7 IZ) i řádně odůvodněno (viz následující výklad). Jedině rozhodnutí o úpadku vydané pouze nebo také na základě dlužníkova insolvenčního návrhu (jestliže dlužník tímto návrhem k řízení zahájenému věřitelem dle § 107 IZ přistoupil) nemusí obsahovat odůvodnění, neboť pak jde o rozhodnutí, jemuž dlužník neodporoval, resp. sám se jej domáhal (věta první § 169 odst. 2 OSŘ). Proti takovému rozhodnutí pak také není přípustné odvolání (první věta § 141 odst. 1 IZ).
Nahoru Náležitosti odůvodnění rozhodnutí
K požadavkům na náležitosti odůvodnění rozhodnutí o úpadku viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1VSPH 277/2008, 24/2009, ze dne 21. 1. 2009 (citace z odůvodnění):
"Ve smyslu výše cit. § 7 odst. 1 IZ je nutno dovodit, že usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu, a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 OSŘ zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 OSŘ se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé."
K tomu viz dále např. usnesení Vrchního soud v Praze sp. zn. KSCB 28 INS 28990/2012, 3 VSPH 646/2013-A ze dne 28. 5. 2013, v němž odvolací soud shledal nesplněnými shora vymezené požadavky stran odůvodnění rozhodnutí o úpadku s následujícími závěry (citace z odůvodnění):
"Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V jeho odůvodnění se fakticky omezil jen na stručnou reprodukci obsahu insolvenčního návrhu navrhovatele a stanoviska dlužnice k tomuto návrhu, neuvedl ale skutkové a právní závěry, jež jsou pro věc rozhodné. Soud předně neozřejmil dostatečně svůj závěr, že navrhovatel osvědčil existenci své splatné pohledávky za dlužnicí, a že mu tedy svědčí aktivní legitimace jakožto základní předpoklad úspěchu jeho insolvenčního návrhu ve smyslu § 105 IZ. V tom směru odkázal jen na nespornost existence navrhovatelovy uplatněné pohledávky (kterou dlužnice ve svém vyjádření v celkové výši 613.250,27 Kč uznala), aniž by současně vysvětlil, zda je tato pohledávka – či v jaké výši – vskutku splatná (od kterého data) a z jakých zjištění takový závěr vyplývá. Stejně tak soud neuvedl, které pohledávky dalších věřitelů má za prokázané, tj. o které další věřitele se jedná, jaké jejich konkrétní pohledávky za dlužnicí (identifikované důvodem a výší) byly zjištěny, kdy nastala jejich splatnost a z jakých listinných důkazů tato zjištění vyplývají. Soud tak nenabídl úplná skutková zjištění ohledně závěru o aktivní legitimaci navrhovatele, přičemž vůbec žádná konkrétní skutková zjištění nenabídl ohledně naplnění zákonných podmínek úpadku ve formě insolvence, jejž shledal prokázaným, tedy stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužnice s pohledávkami nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti [§ 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ] a dlužníkovy platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ (případně ve spojení s některou domněnkou stanovenou v § 3 odst. 2 IZ).
K tomu považoval odvolací soud za potřebné zdůraznit, že i pokud dlužník souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání [§ 133 odst. 1 písm. b) IZ], a tudíž pro věc rozhodná zjištění nevzejdou z dokazování provedeného dle § 122 a násl. OSŘ, musí soud tato zjištění (a jejich podklad) v usnesení o úpadku dlužníka uvést. Musí tak učinit – jak již vysvětleno shora – dokonce i kdyby z dlužníkova stanoviska k věci bylo zřejmé, že je s insolvenčním návrhem srozuměn [§ 133 odst. 1 písm. a) IZ]; to ale v případě dlužnice z jejího vyjádření na A-6 nebylo možno bez dalšího dovozovat, přičemž její současné stanovisko k věci vyjevené v odvolání je již zcela zjevně odmítavé."
Nahoru Doručení rozhodnutí
Rozhodnutí o úpadku insolvenční soud doučí vyhláškou (zveřejněním v insolvenčním rejstříku podle § 71 odst. 1 a 2 IZ), zvlášť je doručí dlužníkovi a insolvenčnímu správci do vlastních rukou, dále…