dnes je 4.1.2025

Input:

Rozhodnutí o úpadku

5.5.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

16.3.5.3
Rozhodnutí o úpadku

JUDr. Jolana Maršíková

Jestliže insolvenční soud – osvědčením rozhodných skutečností nebo jejich prokázáním na podkladě dokazování tam, kde je nutné projednání věci při jednání (viz výklad částech 4.5.2.2. a 4.5.2.3) – zjistí, že dlužník je v úpadku, případně že dlužníkovi úpadek hrozí (podal-li návrh dlužník), vydá rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 1 IZ).

Náležitosti rozhodnutí o úpadku

Náležitosti (povinné výroky) rozhodnutí o úpadku stanoví § 136 odst. 2 až 4 IZ, ve znění účinném od 1. 1. 2014, (viz novelu IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.)

Rozhodnutí o úpadku musí podle § 136 odst. 2 IZ obsahovat:

a) výrok o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek,

b) výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce; insolvenční soud je v případech uvedených v ustanovení § 25 odst. 2 až 5 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014) vždy povinen ustanovit insolvenčním správcem osobu určenou předsedou insolvenčního soudu, aniž by byl oprávněn přezkoumávat správnost a náležitosti opatření, kterým předseda insolvenčního soudu správce určil (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSOS 36 INS 10678/2014, 2 VSOL 821/2014-A ze dne 5. 9. 2014; blíže viz část 3.3.2),

c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku; podle § 89 odst. 2 IZ je rozhodnutí ve věci samé účinné vůči všem účastníkům insolvenčního řízení a vůči insolvenčnímu správci, jakmile je insolvenční soud veřejně vyhlásí. Jinak je rozhodnutí (pokud nebylo veřejně vyhlašováno) účinné okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku – k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2011 ze dne 30. 4. 2013, podle kterého "údaj" o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku [§ 136 odst. 2 písm. c) IZ], má (v rozhodnutí o úpadku) pouze doprovodný informační charakter; nejde o rozhodnutí "ve věci samé" ani o výrok, proti němuž je přípustné odvolání.

Podle § 136 odst. 5 IZ zavedeného nově s účinností od 1. 1. 2014 (přemístěním shodné obecné úpravy z § 277 odst. 2, kde byla nepatřičně vztažena jen ke konkursu) insolvenční správce ustanovený v rozhodnutí o úpadku navazuje na činnost předběžného správce, byl-li dříve ustanoven. Nejde-li o stejnou osobu, je předběžný správce povinen podat insolvenčnímu správci úplné informace o své dosavadní činnosti a předat mu její výsledky, jakož i doklady, které má k dispozici, a poskytnout mu potřebnou součinnost.

Ustanovení insolvenčního správce po zrušení předchozího rozhodnutí o úpadku

Bude-li insolvenční soud po zrušení předchozího usnesení o úpadku a novém projednání insolvenčního návrhu vydávat rozhodnutí o úpadku a v něm ustanovovat insolvenčního správce, pak podle závěrů obsažených v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 14491/2011, 3 VSPH 190/2013-A ze dne 4. 4. 2013 sice (obecně vzato) není vyloučeno, aby původní opatření předsedy soudu určující osobu insolvenčního správce bylo užito i pro nové rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané poté, co takové předchozí rozhodnutí bylo odvolacím (či dovolacím) soudem zrušeno, nicméně lze tak postupovat, jen pokud se v mezidobí procesní (skutková) situace nezměnila, anebo zjevně ne natolik, aby tím mohla být ovlivněna zákonná kritéria, z nichž předseda soudu při určení osoby insolvenčního správce vychází.

Další povinné výzvy a výroky

Další náležitosti rozhodnutí o úpadku – povinné výzvy a další výroky podle § 136 odst. 2 písm. d) až g) IZ, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jsou popsány níže.

  • Výzva k podání přihlášek – písm. d)

Je to výzva, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání. Věřitelé jsou oprávněni uplatňovat své nároky vůči dlužníkovi přihláškou již od zahájení insolvenčního řízení (§ 110 IZ). Podle § 136 odst. 1 písm. e) IZ, ve znění účinném od 1. 1. 2014, lhůta k podání přihlášek stanovená v rozhodnutí o úpadku činí 2 měsíce [do 31. 12. 2013 se podle tehdejšího § 136 odst. 3 IZ] tato lhůta určovala v limitu od 20 dnů do 2 měsíců), ovšem je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů (od 1. 1. 2014 jde o § 136 odst. 3 IZ, dříve šlo o odstavec 4). Uplynutím takto stanovené lhůty (nejde-li o známé zahraniční věřitele uvedené v § 430 odst. 1 IZ) se lhůta pro podání přihlášek s konečnou platností uzavírá. Pokud je přihláška podána opožděně, podle § 173 odst. 1 IZ se k takové přihlášce v insolvenčním řízení nepřihlíží a insolvenční soud takovou přihlášku postupem podle § 185 IZ odmítne, prominutí zmeškání lhůty není podle § 83 IZ přípustné.

Jak již bylo řečeno, zvláštní běh lhůty pro přihlášku platí podle § 430 IZ pro známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, sídlo nebo bydliště v některém z členských států EU, jimž běží lhůta k podání přihlášky až od doručení výzvy k podání přihlášky zvláštním způsobem.

K tématu lhůty pro přihlášení pohledávek viz výklad .2.2.

Nutno na tomto místě dodat, že s účinností od 1. 1. 2014 bylo z § 136 odst. 2 IZ vypuštěno dosavadní písmeno e), podle něhož rozhodnutí o úpadku musí obsahovat i výzvu, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění poskytovaly insolvenčnímu správci, nikoli dlužníkovi. Stalo se tak proto, že tam, kde dlužník zůstává i po rozhodnutí o úpadku dlužníkem s dispozičními oprávněními, není důvodu, aby jeho dlužníci neplnili své dluhy k jeho rukám; možná modifikace tohoto způsobu plnění se pojí až s rozhodnutím o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Judikáty

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 45 INS 442/2008, 1 VSPH 101/2008-P57 ze dne 15. 7. 2008, uveřejněné pod č. 36/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Dlužníkovi věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku nemá vliv na běh lhůty stanovené k podání přihlášek v rozhodnutí o úpadku.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 5344/2008, 29 NSČR 27/2009-P5 ze dne 22. 10. 2009, uveřejněné pod č. 63/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Věřitel, který přihlásil svou pohledávku vůči dlužníku do likvidace a o jehož pohledávce insolvenční zákon neurčuje v souladu s ustanovením § 165 odst. 2 IZ podle povahy jinak, může být v insolvenčním řízení poměrně uspokojen z dlužníkova majetku, jen jestliže přihlásí svou pohledávku do insolvenčního řízení postupem podle § 173 a násl. insolvenčního zákona. Totéž platí pro věřitele, jehož pohledávka nebyla sporná a pro věřitele s vykonatelnou pohledávkou.

Usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 35/2009 ze dne 27. 7. 2011, uveřejněné pod č. 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Tuzemskému věřiteli, který zmeškal lhůtu určenou k podání přihlášky do insolvenčního řízení v rozhodnutí o úpadku, se tato lhůta nevrací (její běh se neobnovuje) ani tehdy, jestliže insolvenční soud po marném uplynutí této lhůty věřitele znovu nesprávně vyzve k podávání přihlášek.

  • Výzva k uplatnění zajišťovacích práv – písm. e)

Je to výzva, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách [do 31. 12. 2013 obsažená v písmenu f)], kterou – s účinností od 1. 1. 2014 – musí insolvenční soud spojit s poučením, že věřitelé jinak mohou odpovídat za škodu nebo jinou újmu vzniklou tím, že do majetkové podstaty nebude včas sepsán majetek dlužníka sloužící k zajištění, nebo tím, že nebudou včas zjištěna zajišťovací práva (to neplatí, jsou-li tato zajišťovací práva zřejmá z veřejného seznamu). Toto poučení má učinit zjevnými následky, které se s neplněním předmětné výzvy mohou pojit (a jimiž není následek, že se k takto uplatněnému zajištění nepřihlíží, který je spojen jen s konečnou lhůtou pro podávání přihlášek – pohledávek podle písmene d). Předmět zajištění musí být pokud možno bez zbytečného odkladu oceněn znalcem (viz část 6.1.3). Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou (§ 167 odst. 3 IZ, ve znění účinném od 1. 1. 2014) – viz část 5.1.4. Údaje o ocenění významným způsobem ovlivní např. způsob výkonu hlasovacích práv zajištěným věřitelem na schůzi věřitelů.

  • Nařízení přezkumného jednání a svolání schůze věřitelů – písm. f)

Je to výrok, jímž soud určí místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného jednání. Schůze věřitelů se podle § 137 odst. 1 IZ musí konat nejpozději do 3 měsíců od rozhodnutí o úpadku. (Ze 2 měsíců na 3 měsíce byla tato lhůta prodloužena novelou s účinností od 31. 3. 2011.) Obligatorním bodem programu schůze věřitelů bude volba věřitelského orgánu, pokud dosud nebyl ustanoven, případně usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku (viz § 150 IZ), pokud o něm insolvenční soud bude rozhodovat samostatným rozhodnutím podle § 149 odst. 1 IZ. Viz části 4.6.1 a 4.6.1.1. Termín přezkumného jednání musí insolvenční soud určit tak, aby se konalo nejpozději do 2 měsíců po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, ne však dříve než po 7 dnech od uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek.

Pokud nebude možné, aby se schůze věřitelů konala v den přezkumného jednání (věřitelům bude poskytnuta 2měsíční lhůta k podání přihlášek a insolvenčnímu správci bude poskytnuta více než jednoměsíční lhůta k jejich zpracování), v takovém případě je insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku povinen svolat i další schůzi na den, kdy se bude konat přezkumné jednání, aby se tak konala po skončení přezkumného jednání (§ 137 odst. 3 IZ). Obligatorním bodem takové schůze je hlasování o insolvenčním správci podle § 29 odst. 1 IZ. V případě, kdy s rozhodnutím o úpadku je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, určí insolvenční soud termín prvního přezkumného jednání tak, aby se konalo nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty k podání přihlášek. (Z 15 dnů na 30 dnů byla tato lhůta prodloužena s účinností od 31. 3. 2011.) Protože v tomto případě mají věřitelé k podání přihlášek zákonnou lhůtu 30denní, bude se při řešení úpadku oddlužením konat schůze věřitelů vždy po přezkumném jednání.

  • Výzva k předložení seznamu majetku – písm. g)

Je to výrok, jímž insolvenční soud uloží dlužníku, který tak dosud neučinil, aby ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů, jejichž náležitosti jsou vymezeny v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Tento seznam musí dlužník předložit insolvenčnímu soudu spolu se svým insolvenčním návrhem (jako jeho povinnou přílohu), a půjde-li o návrh věřitelský, jedině pokud to po něm insolvenční soud v rámci projednávání věřitelova návrhu požadoval ve smyslu § 128 odst. 3 IZ – pak nepředložení těchto seznamů dlužníkem zakládá podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ domněnku úpadku dlužníka Předloží-li dlužník seznam majetku před rozhodnutím o úpadku v rámci projednávání věřitelského insolvenčního návrhu, zveřejní jej insolvenční soud v insolvenčním rejstříku až po rozhodnutí o úpadku. K tomuto tématu viz části 4.2, 4.5.2.2 a 4.5.2.3.

S účinností od 1. 1. 2014 bylo z § 136 odst. 2 IZ vypuštěno dosavadní písmeno i), podle něhož musí rozhodnutí o úpadku obsahovat také označení hromadných sdělovacích prostředků, ve kterých bude insolvenční soud zveřejňovat svá rozhodnutí.

Další výroky – rozhodnutí

Další výroky rozhodnutí o úpadku předepisuje nový § 136 odst. 4 IZ (zavedený s účinností od 1. 1. 2014) takto:

  • Je-li spolu s rozhodnutím o úpadku rozhodnuto o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dlužníkovi, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (tyto nároky jsou upraveny v § 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. – viz část 9.6.1) – proti tomuto výroku není přípustné odvolání – viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 60 INS 32318/2014, 4 VSPH 659/2016-A ze dne 12. 5. 2015.

  • Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník, který nesplňuje kritéria reorganizace předepsaná v § 316 odst. 4 IZ, před rozhodnutím o úpadku požádá insolvenční soud o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu podle § 316 odst. 5 IZ, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku tuto lhůtu prodlouží, nejdéle však o 30 dnů (§ 316 odst. 6 IZ zavedený s účinností od 1. 1. 2014).

Společné oddlužení manželů

K rozhodnutí o společném úpadku a povolení oddlužení dlužníků manželů při jejich společném oddlužení podle § 394a (zavedeném s účinností od 1. 1. 2014) viz výklad v části 9.2.2.1.

Spojení s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku

S rozhodnutím o úpadku insolvenční soud spojí rozhodnutí o způsobu řešení úpadku v případech uvedených v § 148 IZ, jinak o něm rozhodne samostatným rozhodnutím podle § 149 IZ (k tomu podrobně viz část 4.6.1).

Povaha rozhodnutí

Rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka samozřejmě náleží mezi tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými je rozhodováno "ve věci samé". Tedy jde o rozhodnutí svojí povahou meritorní (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto rozhodnutí musí být za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 OSŘ (§ 7 IZ) i řádně odůvodněno (viz následující výklad). Jedině rozhodnutí o úpadku vydané pouze nebo také na základě dlužníkova insolvenčního návrhu (jestliže dlužník tímto návrhem k řízení zahájenému věřitelem dle § 107 IZ přistoupil) nemusí obsahovat odůvodnění, neboť pak jde o rozhodnutí, jemuž dlužník neodporoval, resp. sám se jej domáhal (věta první § 169 odst. 2 OSŘ). Proti takovému rozhodnutí pak také není přípustné odvolání (první věta § 141 odst. 1 IZ).

Náležitosti odůvodnění rozhodnutí

K požadavkům na náležitosti odůvodnění rozhodnutí o úpadku viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1VSPH 277/2008, 24/2009, ze dne 21. 1. 2009 (citace z odůvodnění):

"Ve smyslu výše cit. § 7 odst. 1 IZ je nutno dovodit, že usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu, a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 OSŘ zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 OSŘ se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé."

K tomu viz dále např. usnesení Vrchního soud v Praze sp. zn. KSCB 28 INS 28990/2012, 3 VSPH 646/2013-A ze dne 28. 5. 2013, v němž odvolací soud shledal nesplněnými shora vymezené požadavky stran odůvodnění rozhodnutí o úpadku s následujícími závěry (citace z odůvodnění):

"Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V jeho odůvodnění se fakticky omezil jen na stručnou reprodukci obsahu insolvenčního návrhu navrhovatele a stanoviska dlužnice k tomuto návrhu, neuvedl ale skutkové a právní závěry, jež jsou pro věc rozhodné. Soud předně neozřejmil dostatečně svůj závěr, že navrhovatel osvědčil existenci své splatné pohledávky za dlužnicí, a že mu tedy svědčí aktivní legitimace jakožto základní předpoklad úspěchu jeho insolvenčního návrhu ve smyslu § 105 IZ. V tom směru odkázal jen na nespornost existence navrhovatelovy uplatněné pohledávky (kterou dlužnice ve svém vyjádření v celkové výši 613.250,27 Kč uznala), aniž by současně vysvětlil, zda je tato pohledávka – či v jaké výši – vskutku splatná (od kterého data) a z jakých zjištění takový závěr vyplývá. Stejně tak soud neuvedl, které pohledávky dalších věřitelů má za prokázané, tj. o které další věřitele se jedná, jaké jejich konkrétní pohledávky za dlužnicí (identifikované důvodem a výší) byly zjištěny, kdy nastala jejich splatnost a z jakých listinných důkazů tato zjištění vyplývají. Soud tak nenabídl úplná skutková zjištění ohledně závěru o aktivní legitimaci navrhovatele, přičemž vůbec žádná konkrétní skutková zjištění nenabídl ohledně naplnění zákonných podmínek úpadku ve formě insolvence, jejž shledal prokázaným, tedy stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužnice s pohledávkami nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti [§ 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ] a dlužníkovy platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ (případně ve spojení s některou domněnkou stanovenou v § 3 odst. 2 IZ).

K tomu považoval odvolací soud za potřebné zdůraznit, že i pokud dlužník souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání [§ 133 odst. 1 písm. b) IZ], a tudíž pro věc rozhodná zjištění nevzejdou z dokazování provedeného dle § 122 a násl. OSŘ, musí soud tato zjištění (a jejich podklad) v usnesení o úpadku dlužníka uvést. Musí tak učinit – jak již vysvětleno shora – dokonce i kdyby z dlužníkova stanoviska k věci bylo zřejmé, že je s insolvenčním návrhem srozuměn [§ 133 odst. 1 písm. a) IZ]; to ale v případě dlužnice z jejího vyjádření na A-6 nebylo možno bez dalšího dovozovat, přičemž její současné stanovisko k věci vyjevené v odvolání je již zcela zjevně odmítavé."

Doručení rozhodnutí

Rozhodnutí o úpadku insolvenční soud doučí vyhláškou (zveřejněním v insolvenčním rejstříku podle § 71 odst. 1 a 2 IZ), zvlášť je doručí dlužníkovi a insolvenčnímu správci do vlastních rukou, dále

Nahrávám...
Nahrávám...