Uhrazení účetní ztráty

8.0.3

Uhrazení účetní ztráty

Martin Děrgel

 NahoruUhrazení účetní ztráty

Účetní ztráta fakticky znamená, že za účetní období (zpravidla kalendářní rok) bylo vynaloženo více nákladů nežli bylo realizovaných výnosů. Při určitém zjednodušení platí, že náklady je nutno dříve či později uhradit, zatímco výnosy představují očekávané příjmy. Ztrátu pak můžeme připodobnit k možná názornějšímu schodku rozpočtu, kdy výdaje převyšují příjmy. Což je zvláště při dlouhodobém trvání nepříjemné z celé řady důvodů. Vedle problémů s úvěry, se mohou začít od firmy odvracet její (poplašení) odběratelé a dodavatelé (kvůli tlaku na peněžní hotovost se totiž zpožďují úhrady faktur), reptat budou zaměstnanci a jejich odbory (zpoždění výplat, stagnace či pokles mezd a benefitů), zákonitě se omezí "zbytné" výdaje na údržbu, opravy, reklamu a často se bohužel přinejmenším odloží nové investice (třebaže by dost možná byly lékem na ztráty).

V tomto příměru představuje ztráta jistý peněžitý dluh, který bude nutno dříve či později uhradit, jinak by firma čelila exekučnímu nebo dokonce insolvenčnímu řízení, což by dále významně zhoršilo její vyhlídky. Účetní výnosy ovšem v praxi nejsou totožné s příjmy a stejně tak se ani účetní náklady nerovnají peněžním výdajům, proto může mít účetní ztráta značně pestrou paletu reálných projevů. Které mohou být lepší než prostý peněžní schodek (například pokud jsou hlavním původcem ztráty nepeněžní účetní náklady jako kursové ztráty, tvorba rezerv a odpisy), nebo naopak ještě horší (např. když se již tak nízké výnosy rekrutují z nepeněžních účetních položek jako kursové zisky, rozpouštění rezerv anebo jsou tvořeny ztrátovým výprodejem majetku).

Příklad – Není ztráta jako ztráta

O tom, že není účetní ztráta jako ztráta nás přesvědčí porovnání dvou obchodních společností A a B, které za kalendářní rok dosáhly sice stejné účetní ztráty 1 milion Kč, ale ze zcela jiných důvodů.

Firma A se zabývá výrobní činností, přičemž se rozhodla ekonomické krizi čelit investicí do moderní ekologické technologie – jejíž cena navíc díky recesi významně poklesla. Převis nákladů nad výnosy je tak dán zejména nárůstem odpisů a úroků z úvěrů. Z dlouhodobého hlediska je ovšem podstatné, že přes vynucený jistý pokles cen vlastních výrobků jsou i nadále tyto prodávány s dostatečným provozním ziskem. Lze přitom reálně očekávat, že po odeznění krize bude mít firma A významnou tržní výhodu v moderní technologii.

Naproti tomu ztráta firmy B je dána výprodejem zboží pod náklady. Potřeba hotovosti byla dále řešena rozprodáním části dlouhodobého majetku, což v době stagnace ekonomiky nebylo příliš výnosné, a zřejmě jej bude třeba později draze koupit. Navíc náklady opticky snížila rozpuštěná rezerva na opravy prodaného majetku.

Porovnání struktury účetního zisku firem A a B:

Je nasnadě, že přes shodný účetní výsledek – ztrátu 1 milion Kč – je na tom ekonomicky významně lépe firma A, která vstoupí do krizí očištěného trhu s příznivou perspektivou. Naproti tomu firmu B krize citelně poškodila – dílem i neuvážené jednání managementu – a je docela možné, že jí neřešené potíže nakonec potopí.

Obchodní zákoník ("ObchZ") určitým způsobem hlídá a postihuje účetní ztrátu kapitálových společností, dosáhne-li významné úrovně. Představenstvo a.s. (§ 193 odst. 1 ObchZ) a jednatelé s.r.o. (§ 128 odst. 2 ObchZ) totiž musejí svolat valnou hromadu poté co zjistí, že:

• celková ztráta společnosti (tj. součet účtů 429 a 431, skončil-li výsledek hospodaření ztrátou)

• na základě jakékoliv účetní závěrky dosáhla takové výše, že

  • - při jejím uhrazení z disponibilních zdrojů by stále dosahovala poloviny základního kapitálu,
  • - nebo to lze s ohledem na všechny okolnosti předpokládat,
  • - nebo pokud zjistí, že se společnost dostala do úpadku, a

• a musejí valné hromadě navrhnout:

  • - zrušení společnosti nebo
  • - přijetí jiného opatření,
  • - nestanoví-li zvláštní právní předpis něco jiného.

Shora uvedená celková výše ztráty relevantní z pohledu povinnosti svolat valnou hromadu se snižuje o disponibilní zdroje společnosti, ze kterých je možné danou ztrátu uhradit. Není přitom nutno takto volné zdroje společnosti skutečně využít, přičemž na rozdíl od výplaty podílů na zisku, lze k úhradě ztráty využít také účty:

• 412 – Emisní ážio,

• 413 – Ostatní kapitálové fondy a

• 421 – Zákonný rezervní fond, resp. u družstev 422 – Nedělitelný fond.

Zjištěná účetní ztráta rovněž omezuje možnost zvýšení základního kapitálu ("ZK") z vlastních zdrojů společnosti. Ke zvýšení ZK sice není nezbytné vykázat účetní zisk za bezprostředně skončené účetní období (tj. na účtu 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení), protože lze využít i nerozdělené zisky minulých let (tj. zůstatek na straně dal účtu 428), ovšem dřívější i aktuální účetní ztráta možné zvýšení ZK omezuje, případně zcela vylučuje. U s.r.o. (§ 144 ObchZ) se pro tento proces obdobně uplatní většina ustanovení platných pro zvýšení ZK a.s. (§ 208 ObchZ). Využít přitom lze pouze čistého zisku zjištěného z řádné nebo mimořádné účetní závěrky, nikoli z mezitímní účetní závěrky. Pokud ale společnost z jakékoliv mezitímní účetní…